Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Zillertal jako za starých časů ...

Zdá se to neuvěřitelné, ale snad po dvou letech jsme se dokázali v naší staré partě domluvit na společném pojezdu na horách. Kdyby to bylo možné, tak na tomto místě reportu otevřu šampáňo a zleju celý noťas, ale je to jen text a noťas je pracovní ... :) Tenhle delší výpadek byl způsoben zraněním Kotlety a Hanzelína, takže na tyhle dva starý kumpány jsem se spolehnout v té době nemohl. Ne že by se v této odmlce nic nedělo, já jsem stále jezdil o 106, jen s tím reportováním to bylo trochu na levačku. Když se na to tak koukám, tak na levačku je to s reportováním ze zimních akcí už pěkně dlouho. Poslední text z roku 2005 z výletu do La Grave ... to je fakt síla ... no spíš ostuda ...

Ale zpět do lepších časů, tedy do současnosti. Je neděle, zasedám ke kompu a pokouším se dát dohromady report z předchozích 4 dnů, které jsme strávili na Zillertalu. Osazenstvo tohohle výletu tvořila jedna trojička (já, zuzka a pes Areta, kterou počítám za plnohodnotného a ze sněhu maximálně nadšeného člena), jedna dvojička (Hanzelka a Bára) a jeden křen (Kotleta) ... :) Tahle sestava se rodělila do dvou aut, kdy naše psí rodinka vyrážela z Prahy kolem 15 hodiny a kolem 21 jsme byli na místě. Zbytek dofrčel kolem 23 hodiny večerní kdy už jsme na chajdě vesele popíjeli vínečko ... :)

Ještě se vrátím trochu zpět a objasním proč vlastně Zillertal. Domluva na společném poježdění přišla 3 týdny dopředu v našem tradičním domlouvacím zařízení a to ve smíchovské hospodě U vltavy. Místo jsem tak nějak vybíral sám a jelikož jsme nechtěli cestovat moc daleko, logicky z toho vypadli 2 resorty a to Zillertal a tak trochu nostalgicky Zugspitze. Sněhově to bylo v podstatě jedno, jelikož podmínky panovali v obou oblastech parádní a tak šlo jen o to sehnat nějaké rozumné ubytování. Úkol na první pohled jednoduchý, ne však v době únorové, tedy v době europrázdnin. Týden dopředu jsem rozeslal poptávky a během asi 4-5 dnů jsem dostal všeho všudy 3 kladné odpovědi z obou resortů. To už jsem se začínal trochu bát, jelikož se jednalo o nabídky od 30 euro za osobu a noc, což se nám moc nelíbilo. Naštěstí jsem si vzpomněl, že Kotleta má kámoše, co mají další kámoše a třeba by mohli o něčem vědět. :) A tak po rozhození sítí se nám podařilo ulovit místa ve Smíčově ridershousu kousek od Gerlosu. I tyhle místa byli celkem haluz, jelikož celej barák měla buknutej jedna partička, ale 7 z 10 jich to nakonec skrečovalo a tak jsme se tam mohli vydat my. Den před odjezdem mě ještě stačil trochu vystrašit Marťas, kterej prohlásil, že slyšel, že ten barák je docela punk. :) Jak ale řekl Kotleta, nejsme žádný slečinky a tak jsme to přežili bez úhony. :) Nechci to zase nijak hanit, barák byl vcelku f pohodě i když pár věcí by se mu dalo vytknout - zatuchlost, malá kuchyň, jeden záchod na který je ráno pěkná tlačenice a absence jakýchkoliv odkládacích prostor u topení na sušení věcí po ježdění. Jinak ale za tu cenu pohodička ... :)

Náš pobyt začínal v úterý večer a pro první den ježdění jsme se domluvili na prozkoumávání Zillertal Areny. Ve středu, jako vlastně každý den, jsme vstávání nijak nehrotili a po pohodové snídani jsme od baráku vyráželi kolem desáté hodiny. Do Gerlosu to bylo kousek, takže za čtvrt hodiny, jsme byli pod lanovkou. První den byl ve znamení slušnýho počasí a tak jsme lehce prozkoumávali terény v Gerlosu a Konigsleitenu. Holky jezdily po sjezdovkách a první den dostali zabrat třeba hned první jízdou po černý sjezdovce, kam jsme najeli po chybě v orientaci. Pár zatáček v prachu jsme taky zvládli a jelikož sněhu bylo minimálně po kolena, byla to paráda. Ježdění jsme zabalili kolem čtvrtý a vydali se na barák. Po návratu jsme se se Zuzkou vydali na tradiční procházku s Aretou, která byla ve sněhu úplně nadšená a lítala jako pominutá. Večer se na horách nese vždy na stejné vlně. První se ukuchtí večeře a pak se pije a kecá. Ani tentokrát jsme nedělali žádnou vyjímku a pustili se první do jídla a pak do konzumace alkoholických nápojů, která tak prospívá kvalitě spánku na nových a neznámých místech. :)

Na druhý den jsme měli naplánované prozkoumání dalšího, pro nás, nového areálu. Tentokrát se jednalo o Hochzillertal-Kaltenbach. Počasí bylo o poznání horší než ve středu a v podstatě celý den lehce sněžilo a ani viditelnost nebyla nijak parádní. Na Hochzillertalu jsme prozkoumali hlavně levou část střediska, kde byli celkem slušné svahy, zčásti zarostlé stromy, takže se tam dalo docela dobře orientovat. Pár pěkných jízd se nám povedlo i tady a i přesto, že žádný nový sníh nepřipadl, dal se ještě nějaký ten FR najít. Viditelnost se postupem času výrazně zhoršovala a jezdit se pak už dalo v níže položených partiích. Kolem třetí jsme to pak zabalili, jelikož nahoře to už nešlo a dole to žádná pecka taky nebyla. Tak jsme si alespoň s Kotletou dali na závěr jízdu po sjezdovce Stafana Eberhartera, aby mohl machrovat na svý lyžnícký kámoše a bylo ... :) Večer tradiční popíječka (tentokrát se o dobrou náladu staral rum s kolou) a noc jsem prospal úplně parádnicky bez jakýhokoliv probuzení ... už to ale zavání kvartálním alkoholismem, jak jsme se dozvěděli od Kotlety ... :) Nejsem si jistej jestli se to stalo tenhle večer, ale od Báry jsme se pro změnu dozvěděli, že Kotletu 'měla radši když ho skoro neznala' ... :) ... což ve světle Kotletových názorů na soužití muž vs. žena, které rozvíjel už u oběda, není nic neobvyklého ... :)) Nakonec co od prvňáčka kotleťáčka můžeme čekat ... :))) No nic, Kotleta to do nás solil prostě celej pobyt, to by si člověk musel dělat pořád poznámky, jelikož já na to prostě nemám pamatováka ... :)

Den třetí ... vstávačka tradičně pomalejší, venčení Arety, snídaně, oblíkačka, ranní tlačeníce na záchodě a odjezd do střediska ... Tentokrát jsme jeli rovnou do Konigsleitenu, který jsme chtěli pořádně prozkoumat. Každopádně sněhu přes noc trochu připadlo, na ranní psí vycházce jsem se procházel tak v 15 cm novýho prachu. Což sice nejni moc, ale nahoře to mohlo být lepší (a taky že bylo :) ). První jízdy jsme ještě dali na Hochkrimmlu, což je protější strana, ale tam nás to moc nebavilo (nahoře moc malý sklon svahů) a tak jsme se pak vydali právě na Konigsleiten. Nahoře sice nebylo nejlepší počasí, ale zato sněhové podmínky mimo sjezdovky byly luxusní. Holkám to tam nevyhovovalo a tak se vrátili zpět na Hochkrimml. S Kotletou jsme si užili několik luxusních freeride jízd pod lanovkou. Postupem času se zlepšovala viditelnost, což sice bylo na jednu stranu dobré, ale pro stav freeridu nikoli, jelikož se mimo pouštělo čím dál více lidí. Co jsme za ten den projeli a viděli nás přesvědčilo, že když jsou podmínky, tak Konigsleiten je dobrá volba a dá se tam najít spousta zajímavých míst pro FR. Každopádně jsme si třetí den užili maximálně (budu teda mluvit hlavně za sebe) a i když jsme to zabalili asi v půl třetí, byli jsme slušně vyšťavení. Večer byl o poznání klidnější, aby taky ne, když jsem si s Kotletou domluvil odjezd na první lano. Večer jsem ještě sondovali předpověď počasí na další den u Smíči a ten nám žádnou radost neudělal jelikož to prý 'vypadá na celodenní oblačnost se sněžením'. No nic, vstávačka na první lano byla domluvena ...

Vstávačka na první lano byla pro mě a Kotletu o něco vyhrocenější než předešlé dny, ale jelikož jsme to netáhli nijak dlouho, zvládni jsme to úplně pohodově. V sedm vstát, hodinka na snídani a oblíkačku, kterou jsem ještě zpestřil vyvenčením Arety a hurá na lanovku. Ta první frčela v 8:30 a tak náš příjezd na parkoviště k lanovce v 8:28 byl úplně parádnicky vypočítanej. Velkým překvapením pro nás bylo počasí, které nám přichystalo nefalšované azůro (hanzelín pojal podezření, že nám Smíča pouštěl nějakou nahranou předpověď :) ). První 2 jízdy jsme dali po luxusně vymanšestrovaných sjezdovkách na kterých jsme byli v podstatě sami viz. fotky. Prostě maximální bombice a hulba po sjezdovce v mega carvingu. :) Začátek dne jako z partesu. Pak jsme ještě odhodili do auta přebytečný svršky, jelikož teplota stoupala hodně rychle a naše další cesta už vedla přímo do snowparku, kam jsme se těšili jako malý kluci. Kdyby nám to skákaná pak šlo jako to těšení, bylo by to výborný, hold už jsme ale starý fotři a jde to s náma hodně z kopce ... :) Kotleta byl nakonec spokojenej jelikož toho za poslední 2 roky moc nenaskákal a tak rovňáky do dopadu byly asi současný maximum. Já jsem měl ambice trochu větší, ale svou plánovou fs3 jsem tam prostě nenaskákal. No co, ještě není konec zimy a chuť furt je, tak uvidíme ... :) Po asi 2,5 hodinách v parku jsme se spojili se zbytkem naší skupiny a zašli orazit do hospody. Vedro už bylo maximální a tak dozrál čas k nákupu oblíbeného nealkoholického Almdudleru a chvilkovému posezení. To už se čas pomalu nachyloval k plánovanému odjezdu a tak jsme se pomalu, ale jistě začali přesunovat po sjezdovkách k parkovišti. Na baráku pak proběhla nutná sprška, dobalení a příprava jídla na cestu. Následovalo nanošení věcí do aut a po druhé hodině jsme se vydali směrem k domovu. Naše posádka ještě udělala zastávku v údolí kvůli vyvenčení Arety a kolem 15 hodiny jsem si to už taky frčeli domů. I přes několik menších zdržení v zácpách probíhala cesta dobře a po devátý už jsem ležel v posteli a zařezával, jelikož únava byla veliká ... :)

Na konci se jako tradičně pokusím o stručné hodnocení ... bylo to prostě dobrý ... a doufám že na další hory a následný report nebudeme muset zase čekat tak neuvěřitelně dlouho ... :))

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!