Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

La Grave ... podruhé

Druhý výlet do mekky freeridingu ve Francii

Wolnzach, městečko poblíž Mnichova, pro většinu nic neříkající název, pro pamětníky pojem, který v nás vyvolává rozporuplné reakce. Poslední dobou se jednalo spíše o úsměvy a úšklebky, kdy při průjezdu kolem tohoto místa, jsme jen pamětnicky zavzpomínali "No jo, tady se heťákovi vysrala kára...". Chyba lávky... Co Čert nechtěl (tady si kotleťáku nemysli, že to má co do činění s tebou, alespoň doufám :-), tahle nepříjemná historka se opět přihlásila a o pár kilometrů dál, jsme se při cestě do vysněné La Grave (LG) ocitli v situaci, kterou bych nepřál snad nikomu. Nemá cenu rozebírat možné příčiny, protože v důsledku se jedná o stejný případ - nepojízdné auto a 6 lidí nevěřícně postávajících a kroutících hlavami... Wolnzach? To už tu snad jednou bylo, ne? Pravda ... a historie se opakuje...

Plně naložený Boxer se rozhodl, že cestu do LG nezvládne a po 700 km (svoji cestu začínal v Olomouci) definitivně vypověděl službu... Zděšení ve tvářích nadržených jezdců se prostě rozhodl ignorovat a naší skupině nezbývalo než se s nastalou situací smířit a co možná nejrychleji ji začít řešit. Nespočet telefonátů, diagnostika možných příčin, řešení servisu či odtahu, nás v následujících několika hodinách dokonale vyždímali.

Tady je potřeba se vrátit k začátku našeho nápadu na poježdění v La Grave, kdy jsme se domluvili ve slušné desetičlenné skupině, vydat se do mekky freeridingu ve francii. Jelikož jsme jisté zkušenosti z téhle lokality již nasbírali před pár lety s Hanzelkou a BMindem nedělalo nám problém přesvědčit několik dalších spolujezdců na tuhle parádičku... Co se týče dalších zážitků, nechám to na pozdější dobu, jelikož stále sedím v posteli v hotelu u Wolnzbachu a stále není jisté, že si letos pojezd v LG dáme...

Takže dále k naším peripetiím ohledně cesty. Posádka boxera se sestávala s Lucie, BMinda, Jiříka, Hanzelína, Ládi a mě. Sestava parádní, kára ideální, náklad maximální. O půlnoci z pátka na sobotu jsme měli sraz u mě, kde jsme s Hanzelínem očekávali zbytek posádky, která cestovala z Olomouce. Zpoždění minimální, takže v podstatě podle plánu jsem doplnili úložný prostor a vyrazili směr LG. Před Rozvadovem jsem převzal od Jiříka řízení a pokračoval přes hranice směr mnichov po autuprázdné dálnici. U Wolnzachu začali ale výše popsané komplikace a pažout se začal trochu cukat, což se záhy ukázalo jako zásadníí.

Ráno z Prahy vyrážela druhá část naší party sestávající se z Ofčáka, Peťoucha a Vičiho, kteří již při svém startu byli podrobně informováni o nastalém problému. Akční plán zněl přesunout dva lidi z naší posádky do druhé grupy, aby alespoň část party dorazila do LG relativně na čas. Tahle neplánovaná část se nám podařila (Lucka a Jiřík již sedí v Ofčákově oktávce) a doufám, že se všichni v současné době blíží vysněnému středisku mílovími kroky... :-) Já, BMind, Hanzelín a Láďa, zrovna sedíme v pokoji, který jsme si byli nuceni pořídit abysme něco naspali a byli schopný řídíit, jelikož z ČR se nám již veze nová kára, která nás, pevně doufám a snad se i za to budu modlit ... tfuj ... doveze do LG za zbytkem party...

Jinak nemůžu na tomto místě nezmínit jak jsme se dokázali domluvit, s pomocí rukou, nohou, angličtiny, španělštiny a mongolštiny s německy mluvícími domorodci, jejichž znalost jiných jazyků než jejich je bohužel téměř nulová... :-) Každopádně pokoj na vyspání máme a jelikož je právě 15:09, tak doufáme že po pár pivech, který do sebe s hanzelínem solíme, usneme, a po půlnoci kdy nám má dorazit nová kára budeme v nejlepší formě opět zasednout za volant a trochu tu káru zase potrápit, doufejme že konečně s úspěšným dohmátnutím u cíle v LG... :-)

Je o týden později (neděle), sedím už doma v Praze a opět usedám ke kompu abych dokončil report, který jsem začal minulou sobotu na pokoji ve hotelu ve Wolnzachu. Hned na začátek můžu prozradit, že náhradní plán nakonec vyšel a týdenní pobyt v LG i následný návrat se už obešel bez větších komplikací.

Odtahovka, která byla vypravena z Olomouce i s náhradním autem/fíkem dorazila k našemu přechodnému 'azylovému' hotelu kolem 22 hodiny. Měli jsem za sebou asi 6 hodin spánku, takže nám nic nebránilo v pokračování v naší cestě směr LG. Po přeházení věcí z Boxera, kdy se nám kromě jednoho 35 litrového kanystru nafty vešlo do fíka úplně všechno, jsme se tedy kolem 23 hodiny vydali na cestu. Nebudu přehánět když řeknu, že jsem celý zbytek cesty (900 km) trpěl jako svině. Zčásti sklopená zadní sedačka mi znemožňovala se slušně usadit, takže už po prvních 15ti minutách mě bolela prdel jako nikdy, no dobře trochu přehánim, ale zlatej autobus s málo místem na nohy ... :-) Každopádně i přes stísněný podmínky se nám kolem deváté hodiny ranní podařilo dosáhnout vysněné mety a 8:55 (+/-) míjíme ceduli La Grave / La Meije ... Hurááááá!!! :-)

Záhy jsme se sešli se zbytkem party, která už za sebou měla první noc v libovym apartmánu. Jejich příjezd taky nebyl úplně nejideálnější, protože jelikož dorazili kolem 22:30 a informační centrum bývá v tuto dobu již samozřejmě zavřené, museli si svůj apartmán najít sami podle několika kusých informací, které jim sdělila zaměstnankyně turist centra po telefonu. Nakonec to ale dopadlo dobře a tak se setkáváme v devět ráno v turist centru a vyřizujeme potřebné papírování a nákup permic. Apartmán který jsme vyfasovali byl na první pohled ve výrazně horším stavu a cenový rozdíl mezi oběma nám byl okamžitě jasný. Nevim jestli BMind pořídil nějaký fotesy, ale první na co nás průvodkyně upozornila bylo stále zapnuté topení kvůli plísni, která se v apartmánu vyskytovala hned na několika místech. Přes počáteční rozpaky jsme se ale velice rychle zabydleli a ve dvou pokojích, které apartmán nabízel jsme se srovnali raz dva. Jeden pokoj zaujala zvířecí dvojka Hanzelín a BMind spolu s Laďou, druhý jsme si zabrali s Luckou... :-) Jako zařizovatel ubytka jsem měl samozřejmě právo na volbu pokoje i partnera, takže tak ... :-))) Obsazení apartmánů tedy definitivně vypadalo: Luxusní apart. - Ofčák, Jiřík, Peťouch, Viči; Plesnivej apart. - BMind, Hanzelka, Laďa, Lucka a já... :-)

Jelikož nám permice platila už na neděli a ofčáci byli odpočinutí, šli hned po jejich získání jezdit. To se o nás říct nedalo, takže po přestěhování Lucky k nám jsme se jali konzumovat první z jídel, které jsme si sebou přivezli. Tady nemůžu nezmínit (no, mohl bych teda, ale Lucka by mě asi dala po hubě :-) ) jeden nápad, který se zrodil v hlavě jediné zástupkyně něžného pohlaví v naší skupině a to navařit si ještě doma dostatek jídel na celý pobyt abysme se vařením nemuseli zdržovat na místě. Takhle paráda nám totiž umožnila nechat si doma navařit maximální dobroty (jenom pár příkladů - rajská, guláš, čína, maso na houbách, roštěnky, zapejkaný brambory, maso s muškátovým ořechem ... atd.) takže po ježdění stačilo hotové jídlo ohřát a maximálně ukuchtit přílohu např. ve formě rýže. Takže Lucko, tady máš hafo červenejch puntíků, který ti ani BMind nemůže upřít vzhledem k našemu pravidelnému pozdějšímu vstávání ... :-) Na první obědo/večeři jsme vylosovali rajskou, nad jejímž množstvím sice BMind první ohrnul nos se slovy "To je porce tak pro mě", ale když došlo na skutky, tak nám ještě jedna slušná porce zbila a BMind se už válel s plnym břichem pod stolem... :-) Zbytek dne se pak nesl ve znamení relaxací, spánku a prohlídky města. Noční cesta nás dokonale vyšťavila, takže na ježdění jsme moc pomyšlení ještě neměli.

Večery se již jako tradične nesli ve znamení společné konzumace přivezeného alkoholu, hraní her, kecání, občasného vyhulení špeka atd. Prostě klasická pohoda buď společná na luxusním apartmánu nebo separátně, to podle nálady, jestli se nám chtělo cestovat pár stovek metrů k ofčákům... :-)

Prvním pojezdovým dnem pro plesnivej apartmán bylo pondělí. Po vyhrabání se z pelechů, snídani a obdržení prvních asi 4 černých bodů od BMinda a Hanzelína pro mě a Lucku za pozdní vstávání, jsme se kolem deváté vydali směrem k jediné lanovce v LG. První den nám bohužel tolik nepřál, takže jsme byli obsluhou lanovky ujištěni že lanovka sice asi pojede, ale až tak v deset... V deset nás ujistili, že to bude spíš v půl jedenáctý a na dotaz, jestli jsou optimističní ohledně zprávy o puštění, odpověděl místní počasovej guru precizní franko--angličtinou "Ajem werrrry optimistikallly" ... :-)) Tim nás uplně dostal a bylo jasný, že lanovka pojede na 0 - 100% ... :-) Nakonec ale měl pravdu a kolem půl jedenáctý lanovku fakt pustili. Vydali jsme se teda směrem k hoře La Meije a těšili se na první FR poježdění v LG. Počasí nám bohužel příliš moc nepřálo a tak velká zima, silnej vítr a horší viditelnost, nám nedovolili kdovíjak velký pojezdový výkony. Tušim že jsme za pondělí zvládli 3 jízdy a byli celkem vyflusaný. První den jsem v celý bandě vydrželi jezdit asi 10 minut, než jsme se každej vydali na jinou stranu a rozdělili se tak na 2 party. Hned první den předvedl Jiřík jeden extra slušnej polet, kdy při své tradičně agresivní jízdě nezvládl pojezd v boulích a v hroznejch kulích ho ta poslední poslala prknem napřed někam do háje za horizont... :-)) Každopádně Jiřík svou agresivitou dodává snowboardingu netradiční náboj... :-))) Po ježdění následovalo klasický přežrání, teď si už ani nevybavuju co jsme vylosovali jako druhý jídlo, každopádně to byla zase lahůdka a s plnejma pupkama sme na sebe pár desítek minut jen nevěřícně zírali... :-) Tahle přežírací činnost se opakovala v podstatě každej den a Lucčin nápad s navařenim se maximálně osvědčil. Večer jsme ztrávili pokecem a popitim na luxusnim aprtmánu, kde jsme shlídli materiály, který Ofčák & co. stačili nafotit a natočit. Jako přídavek jsme zkoukli jiříkův míchací počin, kterým vytvořil přímo magický drink s názvem Prima Págo, který sice nebyl ozdobený jako tradiční míchaný drinky, ale co do kreativity v použití alko ingrediencí byl úplně nejvíc... :-))

Druhej a třetí pojezdovej den se počasí zlepšilo co do viditelnosti, takže na pojezd jsme viděli konečně trochu líp a trasa se dala vybírat o poznání jednodušeji. Oba dny jsme ztrávili v LG i když ve středu jsme se vydali na pěší výlet do Les 2 Alpes. Bohužel co se týče sněhové nadílky měli jsme opět smůlu a výška sněhový pokrývky se v horních částech pohybovala kolem 1 metru, v nižších polohách samozřejmě sněhu ubývalo. Tuhle situaci ani výrazně nezlepšilo nedělno/pondělní sněžení, i když každej centimetr novýho prachu dobrej. V jedné z 'mnoha' jízd si BMind dokonce dovolil zpestření v podobě zajetí mimo obvyklou trasu a ocitnutí se na skále z které nevedla cesta tam ani zpět, takže jsme byli svědky visícího medvěda kodiaka (tady je potřeba vysvětlit, že BMind si svým medvědím vzezřením a nadměrnou konzumací medu řekl o novou dovolenkovou přezdívku medvěd kodiak :-) ). Z téhle situace se medvěd nakonec dostal bez jakéhokoliv újmy na zdraví, když teda nebudeme za újmu počítat nadměrné psychické vypětí s následným posráním se... :-)) Každopádně volbu trasy je pro přístě potřeba vybírat lépe, tahle epizoda nepatřila do oblasti freeridingu ale spíše už freerakvingu... .-)

Ve středu došlo k jedinému nepříjemnému incidentu co se týče zdraví členů naší výpravy, když si Jiřík nešťastnou shodou okolností za přispění Ofčáka rozsekl koleno. Bohužel to nebyla žádná maličkost, která by se obešla jenom s náplastí a obvazem, takže byl Jiřík nucen navštívít místní zdravotnické zařízení a nechat si do kolena vpravit několik vnitřních a několik vnějších stehů. Takhle epizoda ho každopádně vyřadila z ježdění pro další dny.

Večer jako již tradičně probíhal ve znamení konzumace jídla, piva, svařáku (z vína, griotky, rumu a citrusů) a především speciality na kterou jsem si přivezl ingredience rovnou z domova, totiž Tequily Sunrise. Drink je to velice jednoduchý a velice chutný, takže tequila, pomerančový džus a grenadina nám dělali po večerech radost vskutku míchanou... :-) Radost mi akorát neudělala grenadina cestou do LG, kdy se mi trochu vylila v baglu a zasrala jeho vnitřek včetně obalu na foťák. Pak už se to ale obešlo bez rozlívacích incidentů a grenadina v drinku chutná opravdu nesrovnatelně lépe než rozlitá po mých věcech... :-) K pití a jídlu jsem hráli karty a člověče nezlob se, kde jsme se nemilosrdně vyhazovali, tak jak se má správně v téhle hře činit ... prostě podle hesla "bez slitování" ... :-)

Ve čtvrtek jsme se po nasnídání a obdržení tradičních černých bodů pro náš pokoj vydali prozkoumat středisko Serre Chevalliere, které se nachází asi 25 km od La Grave směrem na Briancon. Středisko celkem pěkný, ale vzhledem ke sněhovým podmínkám, které v oblasti panovali, nebyla možnost se pořádně podívat po mimosjezdovkových terénech, kterých by se tam dalo najít dost a dost. Vetšinu dne jsme se teda vozili po sjezdovkách a odpoledne, když jsme toho měli tak akorát jsme se za pomoci skibusu a našeho fíka přesunuli zpátky do LG.

Nevim kdy to přesně bylo a kdo je původcem, když za něj označím BMinda s Hanzelínem nebudu daleko od pravdy, ale v partě 'plesnivý apartmán' došlo k přejmenování něžné členky z Lucie na Dominiku ... :-) Tady je asi potřeba osvětlit důvod tohoto činu, se kterým Lucka nebude jistě ani v nejmenším souhlasit, ale nedá se nic dělat, BMind to tu chce, prostě to nezatluču... :-)) No tak, Lucie nás prostě hrozně komandovala, furt jsme museli uklízet, vařit, umívat nádobí, no prostě poslouchat na povel ... :-)))))) Auuuu auuuu auuuu, už to vidim, to bude držkováááá... :-))

Pomalu ale jistě se dostávám k před/poslednímu pojezdovému dni, kterým byl pátek. Snídaně, černý body atd. to už ani omýlat nebudu ... :-) S Luckou jsem se v poledne vydal do L2A za osádkou luxus apartmánu, zbytek zůstal v LG. Já jsem se konečně těšil že se trochu svezu v parku, který v L2A vypadal docela slušně. Je možný že únava zapracovala, ala každopádně výkony za moc nestáli a jelikož šlo, pro mě a pro Ofčáka & Co., o předposlední den ježdění nechtěl jsem to už hrotit. Z L2A jsem se do LG přesunuli s Ofčákem & Co. autem. Pro moravskou partu a Hanzelku se tímto pátečním pojezdem uzavřelo ježdění v oblasti La Grave, které sice nebylo špatné, ale vzhledem ke slabým sněhovým podmínkám bych ho hodnotil tak 50 % (pouze můj osobní názor... :-) ). Večer už probíhalo balení a domlouvání se jak se vlastně pojede domů, kdo s kým atd. Původní posádky nakonec doznali několika změn, kdy k moravské partě se přidal ještě Hanzelka a jejich odjezd byl stanoven na sobotu 5 hodinu ranní, jelikož BMind potřeboval vrátit co nejdříve auto. Já jsem se připojil k Ofčákovi & Co. a naplánovali jsme si ještě sobotní ježdění v Alpes d'Huez, na který nám ještě zbyly permice. Počasí se trochu začalo kazit, celý den bylo zataženo a sněžilo, takže viditelnost opět bídná. Jinak ale celková spokojenost se závěrečným dnem ježdění, jelikož AdH je velice podobné středisku L2A, tedy spousta místa na FR. Stačilo by prostě víc sněhu a bylo by to jistě parádní. Večer se i naše posádka vydala směrem domovu a po 14 hodinách v autě mě chlapi vyhodili před barákem v Dejvicích ... ufff, hrozný procitnutí bejt zase v týhle šedi ... :-(

Ještě musim zmínit, že jsme poměrně znatelně přepálili množství jídla a pití, který jsme sebou táhli. Tohle bylo asi způsobený především špatným odhadem vzhledem k navařeným libůstkám. Každopádně jsme toho v apartmánu poměrně dost nechali a při předávání se baba docela divila, proč tam nechávám plnou lednici mlíka a kartáč piva ... toho mi bylo opravdu líto, ale do auta se to už vejít nemohlo ... no a co teprve ten vylitej rum, griotka a portský ... aaaauuuuuuuu ... to je škody na tak krátkej pobyt ... příště je potreba lépe počítat ... :-)

Uffff, a je to, doufám, že jsem všechno zapsal podle pravdy a nic zásadního neopomněl. Jestli jo a někdo ze zůčastněných mě upozorní tak mu za to můžu poděkovat, ale to je tak jediný co s tim hodlám dělat ... :-)) No ne, kdyby něco, klidně nesrovnalosti a opomenutí dodám/opravim ... :-)

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!