Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Zase Zugspitze... :-)

Již druhé, tedy tradiční, otevření sezóny na Zugspitzi.

Letošního výjezdu na Zugspitze se zúčastnilo osvědčené trio reprezentačních BBC jezdců Pleshoun, Hanzelka a Kotleta. Dále se k nám přidal můj brácha, kterýho jsem úspěšně naočkoval do ježdění a ještě Radka, kanadská občanka, která se do rodné země přijela na pár měsíců podívat. Termín našeho letošního pobytu jsme zvolili od středy 15.12. do středy 22.12. Přepravní vozidlo zajistil Kotleta a jednalo se o Ford Transit, ve kterým se naše 5ti člená výprava celkem bez problémů ztratila. Ubytko jsem sehnal v našem osvědčeném rakouském Ehrwaldu, klasickej apartmán pro 5. Středeční příjezd do Ehrwaldu proběhl bez větších komplikací, pouze s menším asi hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu, který ale musím vzít na sebe, jelikož na místo srazu jsem dojel pozdě a ještě jsem si vynutil zastávku pro nákup piv. 12 kousků půl litových plechovkáčů s honosným názvem Staročech sice nevěstilo žádnou gurmánskou specialitu, ale cena 8,50 Kč za plechovku byla přímo přepychová. A s předstihem můžu prozradit, že pít se to dalo bez větších obtíží. Ke 12 kusům staročeského experimetu jsem přidal 6 osvědčených gambáčů. Ani to není dohromady mnoho, ale vodka a rum, který jsem si přibalil doma a plánovaný nákum levného vína na svařák přímo v Ehrwaldu už slibovalo každovečerní dobrou náladu i pro horšího počtáře... :-) Hned první večer jsem ale zjistil, že jsem si zapomněl přibalit karty a vůbec jakoukoliv společenskou hru, které nám na každých horách zpříjemňují dlouhé večery. Chyba, chyba, příště neopakovat... :-(

Do Ehrwaldu jsme jeli s vědomím, že sněhové podmínky nejsou ideální a z několika zugspitzích vleků fungují vlastně jen ty u parku. O 6ti sedaččce se snad ani zmiňovat nebudu, protože sjezdovka byla pekelně boulovatá a zmrzlá. Kromě toho jsem měl zjištěno, že funguje několik vleků ve vesničce Lermoos. O tamnějším areálu jsme ale jinak nevěděli zhola nic, kromě faktu, že se areál nachází v nadmořské výšce 1000 - 2000 metrů a nachází se v něm něco kolem 40 km sjezdovek.

První den, tedy čtvrtek jsme se vydali rovnou na starý známý Zugspitze. Několik jízd na upravený sjezdovce vedle parku pod nádherným bezmračným nebem nás pomalu ale jistě lákalo na libový parkový skoky a tak netrvalo dlouho a po rozježdění se jsme se přesunuli o pár metrů dál a začali jezdit na "dětské" řadě skoků (u slova dětské se sice kotletovi kroutí i palce na nohách, ale skokům s 5ti metrovým tablem se jinak než dětský říct nedá, to se na nás kotleťáku nezlob :-) ), která byla pro náš první den ježdění v nové sezóně jako dělaná. Je to těžký a smutný, ale je fakt, že každej rok je to rozjíždění se čím dál těžší a trvá dýl. První den jsme teda neprováděli žádný skopičiny a po lehkým rozjezdu a rozskoku jsme den ukončili kolem třetí. Neuvěřitelný, ale že bych byl po 5 hodinách ježdění dřív takhle utahanej si taky nemyslim, kurwa to vypadá jak kdyby nám bylo padesát... :-)

Páteční předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ale naštěstí se ráno moc nepotvrdila, takže jsem se zase vydali na Zugspitze. I když obloha byla celý den zatažená, jezdit se dalo celkem bez problémů. Dál jsme se trápili v parku a pomalu ale jistě získávali jistotu na skocím. Postupem času jsem se propracoval ke klasické řadě větších kickerů a k získávání jistoty a hlavně správné rychlosti na rovný skoky. Sem tam už proběhla i někaká ta točka, ale furt šlo spíš o rozjíždění se s neposednou deskou na nohách. Při odchodu z ježdění jsme klasicky prověřili předpověd počasí na následující den, která konečně slibovala nadílku novýho pudru. Při večerním posezení nad pivem, svařákem a portským (kotleta se totiž přeorientoval na tuhle gurmánskou specialitu, kterou nakupuje za levný peníz v germánských/gurmánských obchodech... :-) ) jsme se tedy dohodli na sobotní návštěvě střediska v Lermoosu.

Sobotní ráno při pohledu z okna opravdu potvrdilo včerejší předpověď a před naším apartmánem se objevilo asi 10 cm nového sněhu. Po lehký snídani jsme se tedy vydali do Lermoosu. Vesnička se nachází asi 3 km od Ehwaldu. Stále a vydatně sněžilo, takže vyhlídky na dnešní ježdění byly velice optimistické. To se také záhy potvrdilo. V Lermoosu jsme se pomocí kabinky a dvou lanovek dostali na samý vrchol střediska, kde se objevilo přes noc tak 30 cm novýho sněhu, který nám poskytnul výborný FR ježdění. Celý den jsme se proháněli po okrajích sjezdovek, po uzavřených sjezdovkách a v mimosjezdovkových žlabech, který jsme prokládali ruznýma přírodníma skokama. Sobotní ježdění se podařilo na výbornou a po půl roce čekání jsme si hned třetí den v nový sezóně užili parádního freeridu. Předpověď na zítřek zjištěnou nemáme takže se musíme nechat překvapit, snad půjde zase o překvapení příjemné, další den freeridingu by nebyl vůbec k zahození ... ale uvidíme, pokračování zítra...

Nedělní ježdění bylo velice podobný tomu sobotnímu, tedy zase 30 čísel novýho prachu a celodenní sněžení. Dopoledne jsme strávili v Lermoosu, kde jsme měli terény naježděný, ale zklamali vlekaři, jelikož vršek střediska nebyl vzhledem k vypnutýmu vleku vůbec dostupný. V poledne jsem se rozhodli přesunout přímo do Ehrwaldu, kde se několik sjezdovek nachází mezi 1100 - 1900 metry. Situace byla ale stejná jako v Lermoosu, mos lanovek nefungovalo, tady byla v provozu pouze jedna kabina a jedna lanovka. Pudru sice spousta, ale sjezdovky byly hodně plochý, takže rychlost nutná ke slušný jízdě nestačila... Na závěrečnou jízdu si ještě Kotleta nahlásil 10 odjetejch backside stoosmdesátek z čehož jsme měli s hanzelínem obavu (nechtěli jsme tam přece jenom strašit do půlnoci... :-) ), ale všechno se zadařilo a i kotleta zakončil svoje nedělní účinkování záviděníhodným výkonem... :-) Večery jsme konečně mohli trávit se společenskými hrami, který jsem si v sobotu vypůjčil od hodné paní domácí (zatím ani nedržkovala nad ztrátou jedněch klíčů od našeho apartmánu... :-) ).

Pondělí jsem očekávali s napětím jelikož předpověď počasí jsme neznali a doufali, že už přestane sněžit a budeme se konečně moct podívat ne nějaký skoky ať už v parku nebo na nějaký přírodní. Ráno nás přivítalo slunečnou a jasnou oblohou, takže jsme z postelí vyskočili nečekaně brzo (lehce po osmý) a v lanovce na Zugspitze jsme seděli už kolem desátý... :-) Jediný zneklidňijící faktor byla teplota na zugspitzkém vrcholu, která činila -18 stupňů. Nakonec to ale takový peklo nebylo, přece jenom sjezdovky jsou schovaný za horou, takže vítr a tedy i nízká teplota tam trochu ztrácí na síle. Zugspitze nás sice přivítal nadílkou nových 70 cm za dva dny, ale co se týče vleků a lanovek, jezdilo úplně to samý co v pátek. Viditelnost teda parádní, takže jsme se okamžitě pustili mimo sjezdovky užít si zbytků nedotknutýho prachu. Bohužel se potrvrdili naše obavy, že ani takováhle nadílka není dostatečná, když nenasype na nějakej sněhovej základ. Během několika prvních jízd jsme si na skluznicích vyrobili docela slušnej počet nových zářezů, který se v několika případech podepsali až na jádro. Kolem poledne jsem se rozhodli přesunout do Lermoosu (Zugspitzskej snowpark byl po přídělu novýho sněhu kompletně rozvrtanej a doufáme, že ho daj dohromady alespoň na zítřek, abysme to tam mohli konečně pořádně roztočit :-) ). Pondělní plán na postavení nějakýho backcountry kickeru se nám však nepodařilo zrealizovat ani tam, takže skákací plán nám zase nevyšel. No nic, uvidíme zítra, předpověď vypadá slušně a park snad rolbaři daj dohromady...

A vojckovu backside 360 nechám stále otevřenou i když to vypadá, že mu před zítřkem hraje v hlavě více než kdy jindy... :-)))

A než jsme se nadáli, probudili jsme se do našeho posledního pojezdového dne. Počasí jedna báseň, azuro jako prase, takže natěšení dosáhlo maxima. Celkem záhy jsme netrpělivě postávali a posedávali v lanovce a pomalu ale jistě protahovali naše ztuhlý těla. Nepříjemný překvapení na sebe však nenechalo dlouho čekat. Jakmile jsme spatřili snowpark bylo jasno, že rolbaři se příliš nevyznamenali a žádný skoky ani raily nejsou stále připravený. Dopoledne jsem dali pár jízd a doufali, že práce na parku budou odsejpat co nejrychleji. Na oběd jsme zasedli do knajpy, kde jsme strávili nějakou tu hodinku marným čekáním na otevření parku. Naše čekání jsme si zpestřili koupí knedlíku, kterej na posezení spořádal kotleta, který si tímto počinem zasloužil nový a velice přiléhající pseudonim Milan Knoedelman. Nezasvěcení asi nepochopí, ale pro nás zůčastněné šlo o velice zábavný výstup. Navíc kotleta projevil své detektivní schopnosti, kdy velice vytříbeným pozorovacím smyslem odhalil jednu rakušanku/němku, která podle jeho slov "klofla" ustralana. Seděli vedle nás u stolu, takže kotleta dalším pozorováním zjistil, že má i německé přátele a ovládá plynule německý jazyk. Nedalo nám to a nakonec nám prozradil jakým způsoben na tohle všechno přišel. Na závěr ale jeho detektivní schopnosti vzali za svý jelikož při odchodu se nás astralanka plynulou češtinou zeptala "Jezdíte všichni na snowboardech nebo někdo na lyžích?", čímž nás absolutně odzbrojila... :-) Parková situace se bohužel za celý den nezměnila takže jsme v parku už nepojezdili... :-( Na závěr jsme ještě dali pár sjezdovek a odebrali se směrem na náš apartmán abysme dopili zásoby alkoholu a ukončili tak náš pobyt ... tady bych report pomalu ukončil se zbožným přáním aby byl pro příště park po celou dobu našeho pobytu upravenej a funkční, tolik apel na rakouský tepláky...

pleshoun

Fotky (by Kotleta)

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!