Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Návrat

Po roce opět společné Švýcarsko

Letošní výběr společné švýcarské dovolené jsem si vzal na starosti já, neplešatý Pleshoun. První návrh, kdy výběr skončil na středisku Zermatt, jsem byl nucen zavrhnout, protože se vzhledem k cenovým nákladům nesetkal s pochopením. Pátral jsem tedy dál a nakonec bylo v širokém plénu a u kulatého stolu schváleno středisko jiné a v konečné kalkulaci o poznání levnější. Výběr tedy padnul na Engelberg/Titlis. Nikdo z nás tam doposud nebyl, to nakonec platí o švajcu v globálu, takže výběr se odehrával především u kompu. Po tý spoustě hodin brousování po švýcarskejch stránkách jsem měl skoro pocit, že jsem tam nějakou dobu žil, jak mám tu zemi už zmáklou... :-) No pro úplnost a na úvod dodám pár odkazů, který se tohohle resortu týkaj - Engelberg, Titlis, Jochpass SnowPark

Do švajcu jsme se letos měli vydat v úplně stejné sestavě jako loni. Toto se nám osvědčilo, nikdo další se přidat nechtěl a tak nebylo proč něco měnit. Bohužel došlo v pátek ráno k nepříjemné události, protože Hanzelín nedokázal doléčit své týden staré zranění (výron kotníku) a zrušil svoji účast na tomhle březnovym podniku. Posádka tedy vypadala následovně: lyžnice Linda, lachtanka Danushe, přeučenej lachtan na lyžníka Hábouš, hnědej lachtan Kotleta a prudič lachtaní Pleshoun alias já. Bez dřevěnýho skokana lachtaního Hanzelky to sice nebude to pravý, ale nedá se nic dělat, letošní sezóna se mu maximálně nevydařila, takže nám nezbývá než popřát více štěstí do sezóny příští. Tato nepříjemná událost měla nakonec pozitivní dopad na vyřešení dopravy, jelikož jsme se rozhodli jet jedním renoltem espasem a v pěti to neznamenalo žádné prostorové komplikace (lepší by ale samozřejmě bylo mačkat se v šesti). Na pátek jsme teda naplánovali kompletní zabalení všech věcí a jejich naskládání do auta abysme brzce sobotní odjezd z Jahody nijak neprotahovali. Všechno proběhlo podle plánu, bez komplikací a ranní odjezd se zpozdil pouze o nějakou půl hodinku.

Cesta probíhala bez větších problémů až ke švýcarským hranicím, kde se provoz, stejně jako vloni, začal pěkně štosovat. Po asi dvou hodinách pomalýho popojíždění už se to fakt nedalo a rozhodli jsme se k opuštění dálnice a popojetí po okreskách. Tohle se podařilo celkem bez problémů a v jízdě jsme po chvíli zase pokračovali pohodovou 150ti kilometrovou rychlostí. To už byl za volantem pěknou chvilku profesionální řidič kotleta. Tady musím zmínit, že pro letošní cestu jsem se musel chtě nechtě vzdát navigátorské funkce, protože loni jsem se příliš neosvědčil. No dobře, cesta zpátky fakt nebyla uplně f poho, ale zbytečně jsi to Hábouši zveličil, ostatně jak je tvým dobrým zvykem. :-) Pro letošek se tedy řízení a navigátorství zhostili hába s kotletou. Noooo ... nebyl jsem loni dobrej navigátor, ale že by hába se svým uměním najít něco v mapě na tom byl líp, to se fakt říct nedá. Od tý doby co zased kotleta k volantu hábouš neustále čuměl do mapy a popisoval cestu všem ostatním pěkně po vesničkách. Když ale došlo na krizovou situaci a bylo potřeba učinit rozhodnutí jak dál (za jízdy samozřejmě), zpanikařil a než z něj stačilo něco vypadnout, bylo to v háji. V horším případě to stihnul, ale směr vybral špatnej... :-))

Po menších peripetiích jsme do Engelbergu dorazili kolem šestý. Přebrání prázninový chajdy proběhlo rychle a bezproblémově, takže jsme se záhy zabydleli a pustili se do ladění desek, první večeře, několika uvítacích pivek a zahrání pár partiček objevených společenských her. Únava po celodenní cestě byla ale veliká, takže jsme to zabalili asi kolem devátý.

Den první - sněhová neděle

Dnešní vstávačka byla plánována na sedmou hodinu, tak, abysme stihli skibus v 8:31. To se pochopitelně nesetkalo s pochopením na straně spáče Háby a na naši domluvu jenom tupě kulil oči, neschopen jakékohokoliv vzdoru. Plán se nakonec podařilo splnit pouze s půlhodinovym zpožděním a skibus jsem tedy stíhali v 9:01. Předpověď hlásající oblačno se splnila dokonale a navíc ještě celej den sněžilo. První den nic moc, ale očekávaný zlepšení by mělo přinést pěkný FR poježdění, jelikož sněhu kydá spousta. Tady se musim opět trochu pustit do Hábouše, ale opravdu nemůžu jinak. :-) To že si nestihnul v Prase koupit bundu na ježdění pominu, přece jenom i v tý péřovce se jezdit dá, ale to že si tahle povedená dvojka (hába a linda, snad jasný, ne... :-) ) zapomene doma brejle na ježdění (a pak skukraj, že se v tom fakt jezdit nedá) je už hodně mufloní záležitost. Nakonec ale už je prej maj asi 4 roky, takže je čas pořídit nějaký nový... :-) No tak nic, to jsem trošku odbočil. :-) Předpověď na zítra nejni taky nijak optimistická, pod mrakem a pěkná kosa. Jen tak na okraj, na Titlisu (3000 m n.m.) bylo celej den kolem -22, což už je docela peklo. Po dnešnim pojezdu jsme se ještě z Danushi vydali do sauny, ale k našemu překvapení, jsou švýcarský služby tohohle typu docela vopálený. 5ti kilo za osobu jsme si pro dnešek nechali ujít a počkáme až bude hůř... :-)

Uaaaaaa, mufloni jsou zpátky z nákupu... :-)) Zejtra už by poježdění i v hnusnym počasí mělo bejt f poho, protože hábovic famílie je vybavená novejma brejlema a navíc si hábouš pořídil zbrusu novou lyžarskou bundu. O pořizovací ceně se zmiňovat nebudu, stačí když si představíte, že po jejim vyslovení se kotleta začal válet po zemi v záchvatu smíchu a hábovi začali růst libózní mufloní rohy... :-))) Večer probíhal v klasickém duchu tzn. pivko, karty, kecy a křeslovej zewlung. Prostě do pohody se unavit a připravit se ke spánku.

Den druhý - sněhové pondělí

Pohled na ranní oblohu, nebylo ji teda vidět, takže spíš šlo o prostý pohled z okna, nenaznačoval žádný velký zlepšení oproti zatažený neděli, takže jsme se začali trochu obávat. Než jsme se ale nasnídali, začalo se lehce vyčasovat a při jízdě skibusem to už vypadalo znatelně líp. Sice trochu posněžívalo, ale slunce vykukovalo mezi mrakama a na pojezd bylo celkem dobře vidět. Hned po ránu jsme se vydali na severní stranu střediska, kde jsou sice asi jenom tři sjezdovky, ale vzhledem k novýmu sněhu se i tak bylo na co těšit. Po ránu úplně maximální manšestr na sjezdovkách a spousta prachu mimo. Neupravená černá mohla mít tak 40 čísel novýho pudru, takže pojezd libovej, jeden z nejlepších v letošní sezóně. Po několika úvodních rychlostních jízdách na sjezdovkách jsme se posléze vydali na černou na kterou navazovalo několik zasněženejch zábradlí (ty se ale rychle projeli) a pár poskoků na přírodních boulích. V tomhle pojezdu jsme pokračovali v podstatě celej den. Musim samozřejmě zmínit kotletovu odjetou 360, jak je jeho dobrým zvykem, prostě to tam sype z rukávu. Transfer do 50-50 nás taky několikrát potěšil, takže z dnešního pojezdu jsme si odnesli jak dobrý výkonový zážitky, tak především libovej FR pojezd. Jediný negativa dnešního dne (některý docela mrzej) je lindino pochroumaný koleno, kotletovy roztržený kalhoty (skoba jako svině až na prdel) a jedna poničená deska v mém podání (nebyla v dobrym stavu, takže to zase tak nemrzí - slovy kotlety "když se štípe dříví, tak létají třísky").

Večer opět popíjecí a ve znamení společenských her. S hábou jsme dali vynikající partičku šachů, která nám zabrala asi 3 hodiny. Nakonec jsem ho sice dostal, ale průběh byl nadmíru vyrovnanej, dokonce tak 2/3 hry mě docela mlel. Nakonec jsem ho ale dostal na výměnu dam, to ho pěkně rozhodilo a nakonec jsem všechno dotáh do vítěznýho konce.

Den třetí - freeridové úterý

Třetí pojezdový den nás hned po probuzení přivítal čistou oblohou. Začátek dne jak má být. Na svah jsme se vydali už bez Lindy, protože koleno se nespravilo a stále jí bolelo. Rovnou jsme se vydali na jižní stranu střediska a sjezdovky na její pravý straně, který jsme ještě vůbec neprozkoumali. Pojezdy mimo byly velice vydařený, předchozí 2 dny sněžení byly hodně znát. Občas toho sněhu bylo až příliš, takže na nějaký pády nebylo moc prostoru, protože následovalo pekelný vyhrabávání se, který je fakt nechutně vyčerpávající. Pojezd na týhle straně byl výbornej a hned pohled z lanovky při prvním výjezdu naznačoval o čem tyhle dnešní jízdy budou -> dnešek bude dropovací. Skalek který se dali skákat bylo fakt požehnaně a tak jsme každou jízdu nejakou pokořili. Hába se na lyžích moc do pudru s náma nevydával, přece jenom to pro něj na lyžích je o poznání náročnější. ke skákání se zatim taky moc neměl a tak nás občas vyfotil. Na týhle straně je i snowpark, ale pro dnešek zůstal neupravenej a tak jsme nebyli ničím rozptýlený a v klidu se soustředili na FR a dropování. Na závěr dne jsme dvakrát pokořili celkem slušnou skalku, která mohla mít tak 5 metrů na výšku a při menším rozjetí se tenhle drop dal považovat za slušnej polet. Nakonec ale posuďte sami, pár fotek hábouš pořídil. Je faktem, že v tomhle středisku je prostoru k FR nepočítaně a všelijakejch skalek je všude taky hafo. Prostě ideální prostory na vyblbnutí spojený s neustalym poskakovánim. Tenhle způsob ježdění sebou ale taky přináší více únavy než je zdrávo a tak jsme dnešní pojezd zabalili asi ve 3 hodiny, protože už jsme byli totálně vyšťavený.

Před dnešním večerem, opět ve znamení společenských her, jsme ještě skočili do města udělat menší nákup. Danushe s Kotletou pořídili portské víno, kterým se od včerejška nalejvaj. Kotleta si nemoh nechat ujít možnost koupě (nejsem si jistej že ji nešvihnul) samolepky s motivem švýcarské vlajky, kterou si hend vylepšil dizajn svého milovaného burtona. Já jsem si nemoh nechat ujít možnost koupě výbornejch pudinků a ovocnejch přesnídávek, takže jsem potvrdil svoji pověst obžery... :-) Pomalu ale jistě nám taky dochází pivo, takže co nevidět budeme muset vyrazit i za tímhle sortimentem. podle prvního průzkumu trhu stojí nejlevněší lahváč v přepočtu na naše asi 11 Kč, takže pohoda.

Jediný v čem zatim pořád tápeme jsou předpovědi počasí. Vůbec o tom nemáme přehled a tak vždycky čekáme až na ranní předpověď. Dneska se přes den počasí zase zhoršilo a tak obědě se postupně zatáhlo a začalo sněžit. Od zítřka by mělo být už prý krásně, ale je to informace pár dní stará a ještě velice pofidérní, takže se zase necháme překvapit a doufejme, že to bude překvapení příjemné. Jediný co mě tu zatím chybí je možnost si trochu zaskákat na slušně upravenym skoku. V parku jsme dneska jeden viděli a tak snad dojde k jeho úpravě a budeme mít možnost sebou trochu praštit na pořádně tvrdej podklad... :-) Jinak jsem celej den dneska usilovně hledal nějaký místo na zbudování pořádnýho FR skoku, na kterym bysme si mohli zablbnout a vyzkoušet nějaký věci bez strachu o svoje kosti. Polety do prachu bysme si asi užili nejvíc... :-)) Tak uvidíme zejtra, jdu se věnovat alkoholu a hrám... :-)

Den čtvrtý - horká středa

Hned po ránu bylo vidět, že středeční počasí se opět vydaří a den nás přivítal pekelnym azůrem. Hned naše první cesta vedla přímo na Titlis, kde jsme za parádního počáska pořídili několik fotografií. Pár úvodních jízd jsme si vychutnali na výtečnym manšestru. Pak následoval sjezd černý sjezdovky, kde háboušovi málem upadli nohy. Po polednim pikniku jsme se zajeli podívat směrem k parku, kterej byl bohužel stále neupravený a tak jsme se rozhodli k návštěvě severní strany, za účelem návštěvy druhého, výhradně jibovacího, parčíku. Odpoledne se udělalo ale takový vedro, že jsme pomalu ale jistě začali sundavat vrstvy oblečení abysme vůbec přežili. Na severní straně, která je ještě níže položená než sjezdovky na jižní straně, to pralo úplně nejvíc, takže blbnutí na zábradlí spolu se šlapánim v parku bylo extrémně náročný. S vojckem a hábou v roli fotografa jsme strávili asi dvě hodiny. Danushe si občas skočila menší skok v parku, občas si dala sjezdovku a jinak s náma zewlovala v parčíku a notně nás povzbuzovala. V jib parku jsme sjížděli rainbow, kink rail a klasickej rovnej rail. Nešlo o žádný složitý věci, jelikož byly udělaný ze slušnejch jeklů. Co se týče jibovacích výkonů tak nešlo o žádný velký vylomeniny - 50-50, transfer to 50-50, bs boardslide, tailslide a nakonec jsem zkusil párkrát fs boardslide s ne příliš velkym úspěchem. Nakonec hodně je vidět na fotkách, kterých hába udělal požehnaně. Zpět na barák jsme jeli skibusem v půl šestý a vzhledem k nechutnym vedrům jsme byli docela vyšťavený...

Večer klasicky podle kopíráku - pivko, víno, rum a společenské hry, tentokrát výhradně uno...

Den pátý - unavený čtvrtek

Počasí ráno vypadalo celkem slušně, ale jak den ubíhal začínalo se pomalu ale jistě zatahovat a tím pádem i viditelnost se zhoršovala. Hned ráno jsme vyrazili směrem k parku, kde jsme si v několika úvodních jízdách vychutnávali sjezdovkovej manšestr. Hába se snažil pořídit nějaký instruktážní videjka, bohužel s chabým, výsledkem. Nebyl schopnej nám jako hercům dostatečně důrazně vysvětlit co po nás chce. Nejvíce práce měl jako tradičně s kotletou, kterej i přes jasný pokyn "Projedeš kolem mě a budeš dál pokračovat v jízdě" nebyl s to tuto jednoduchou činnost provést a u hábouše samozřejmě zastavil... :-) Abych nedrbal jenom kotletu, tak ani já jsem jeho pokyny moc neplnil a jezdil si jak se mi zachtělo, takže zachytit mě taky nebyl žádnej med... :-)

Pohled směrem k parku byl tentokrát optimističtější, jelikož rolba provedla jeho nutnou úpravu po minulých sněhových nadílkách a kromě jednoho skoku (který byl ale shodou okolností jediný v parku, což je docela slabota) fungoval. Park se tedy skládal z mnoha railů, jednoho quarteru a jednoho corneru, který ale byly vedle sebe, takže při jízdě bylo možné vybrat pouze jeden z nich. Prostě park nebyl nic moc a v případě že nechcete pilovat až do zblbnutí raily, což byl i náš případ, nemáte z čeho vybírat. Quarter pipe jsme nakonec s kotletou zkusili jenom jednou. Na první pohled vypadal celkem jednoduše, ale jak jsme se sami velice záhy přesvědčili, zdání klame. Dostat se nad koping nejni žádná sranda, protože jeho rozměry opravdu nebyli nejmenší a rozjezdová rychlost se rovnala už celkem slušnejm kulím. Dneska jsme prostě nic zajímavýho nepředvedli a jelikož únava na nás dopadla silou tunovýho kladiva, nemělo smysl se dál trápit a pojezd jsme zabalili lehce po druhý hodině. Zítra nás čeká poslední den a tak ještě pořádně zrelaxujeme ať ten závěr pěkne osolíme... :-)

Večer snad ani nijak popisovat nemusim, tradičně to vypadá na společenské hry, nějaký ten alkohol, trochu jídla a po devátý hodině do hajan... :-) Je fakt, že letos skoro vůbec nekalíme a spát chodíme ještě před večerkou, kterou jsme na škole v přírodě mívali tušim v deset. Prostě vzorná parta... :-))

Den pátý - hnusnej pátek

Páteční počásko nás bohužel zklamalo, takže pořádnej závěrečnej pojezd už neproběh a kolem poledne jsme to zabalili. Na baráku proběhla konzumace zbytků zásob a dopíjení alkáče, což nám nedělalo žádný problémy a s čertama jsme při kartách zatočili jak se sluší a patří... :-) K pátku už fakt není moc co dodat, večer balení věcí a spánek a v sobotu brzo ráno odjezd. Další komentáře už nejsou potřeba...

A na závěr menší celkový zhodnocení týhle akce. Myslím, že středisko se nám podařilo vybrat dobré, jenom to chtělo trochu víc využít toho množství FR terénů, kterých je v Engelbergu opravdu nepočítaně. Když tedy máte v oblibě FR, nedá se tohle středisko nedoporučit. Když ještě vyjde sníh, jako nám první kdy, je to prostě paráda. Cp se týče freestylu, tak s ním je to horší. Park celkem malej a skoky veškerý žádný. Do sytosti se dá ale vyblbnout na dropech, kterých je tam fak mega. Služby jsou klasicky dražší, ale s tim se počítá. Jinak celkový výdaje taky gut, myslim, že bez zbytečnýho rozhazování se dá pobyt pořídit v klidu za 12 talířů sakumprásk. A co se týče lidí, tak maximální pohoda. Švýcaři jsou úplně v klidu, všichni vytlemený jako by furt čadili, takže moc nechápu názory, který tvrděj, že jsou to studený čumáci. Ale budiž. Každopádně celková spokojenost a doufám, že to není jenom můj názor...

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!