Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Společný Švýcarsko aneb ve 4 údolích s Klaunem, Mickeym a ostatními

Takže, protože se nikdo z osvědčenejch reportéristů nemá k tomu aby zpracoval reportík z Thyonu, ujmu se tohoto nelehkého a čas požírajícího úkolu já sám.

No, celej pojezd pro nás všechny začal oddělenými nákupy po jednotlivejch větších či menších sámoškách a to v následujícím složení: Habba & Linda, Pleshoun & Dádyna, Kotleťák a doktor Hanzelka. Nevim, jak u ostatních účastníků, ale každopádně nákup s Lindou byl pro mě dalším nezapomenutelným zážitkem, na který budu ještě dlouho ve skrytu duše vzpomínat. Naše dobrá nálada se vypařila téměř ihned po vstupu do supermarketu (nějak jsme měli rozdílný názory na komodity, jež by měly tvořit gró našeho nákupu) a vlastně jsme nakupovali každý to své:-)) Pravda, čas ukázal, že ovocné knedlíky v celkovém počtu 12 ks je nesmysl, stejně tak i pytel hranolek se na konci pobytu ukázal jako naprosto nevhodná součást nákupu... Tak to jenom na začátek, myslim, že ostatní týmy se drželi o poznání lépe.

ODJEZD:

Do aut jsme se rozlosovali následovně:
Skupina A: Habba, Linda, VšDr.Hanzelka
Skupina B: Pleshoun, Dadyna, Kotleťák

Zabaleno jsme měli již večer před odjezdem a teoreticky nám tedy nemělo nic bránit v plynulém odjezdu. Zdůrazňuji slovo teoreticky, neboť doktora jsem v 5:30 (termín odjezdu) budil telefonem, takže došlo k téměř 30min skluzu, čímž jsme minuli termín setkání se skupinou B pod Pleshounovým velením, kterýžto jako vedoucí zájezdu určil sraz na 5:45 na Aralu na 36km. Po opožděném výjezdu jsme zmiňované místo, kde skupina B náš příjezd nedočkavě očekávala, minuli. Pravda je taková, že pumpa, kde skupina B čekala, nebyla Aralka ale ESSO. Taky nebyla na 36. km ale na 42…, takže sraz se posunul až na další benzinku, kde jsme se již šťastně setkali a posilněni párky s hořčicí jsme radostně s hodinovým skluzem vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím.

Cesta ve 110-128 km rychlosti ubíhá kurevsky pomalu a když se k tomu přidají zastávky na Dádynino čurání, Kotleťákovo čurání a samozřejmě i doktorovo čurání tak si asi umíte představit, jak jsme se cítili v zácpách na švícarskejch dálnicích… Nuda jak hovado, alespoň do té doby, než VšDr. Hanzelka začal svou už beztak krásnou hlavu zkrášlovat vonnými částmi našeho auta - konkrétně waunderbaumi - zeleným a oranžovým (tušim). Takto okrášlen se začal vyklánět z auta a halasně pořvávat na skupinu B, jenž se ploužila někde za námi. Tuto situaci jsem již pohotově dokumentoval. Po následné ztrátě jednoho stromku došlo k uklidnění situce až do doby, kdy skupina B na nás zaútočila plastovou lahví z pravoboku jejich vozítka. Pohled na pankáče mláticí plastovou lahví do druhého auta zřejmě odradil ostatní spolutrpitele na dálnici a získaný respekt jsme využili k střídavému předjíždějí se navzájem a focení okolo projíždějících aut. Další cesta již proběhla v monotóním duchu a na místo určení jsme dorazili krátce před sedmou večerní. Ubytovali se a jásali nad celkem pohodovym apartmánem, ze kterého jsme měli perfektní výhled na sjezdofky a na Matterhorn viz. fotos. K apartmánu byla taky obrovská terasa, jejíž kvality jsme ocenili až následující dny.

1. den

Vzhledem k maximální natěšenosti celého osazenstva jsme se vypravili okouknout první terény hnedle těsně po 9 hodině ranní. Výhodou bylo, že ubytování bylo zhruba v polovině areálu, takže jsme slezli pár schodů a byli rovnou na sjezdovce - celá procedura tak na 10 min maximálně. Jelikož Linda a já jsme byli nejobeznámenější s danou lokalitou, vedli jsme skupinku k první sedačce. Cestou jsme minuli SNB parčík, ve kterém později Pleshoun předváděl celkem zajímavý výkony. A nejen Pleshka, ale i doktor Hanzelka a Kotleťák vylepšili své styly - já jsem se pasoval do role fotografa a zjistil že mi to ani tolik nevadí:-)) )

No, dohodli jsme se, že první den strávíme jenom ježděním a seznamováním se se střediskem, tudíž padlo rozhodnutí, že se pojedeme mrknout do dalších údolí. Společně jsme se pak jali přejíždět z vleku na vlek a ze sjezdofky na sjezdofku. Při jednom takovém klíčovém přejezdu se nám Kotleťák někam vypařil a ani zhruba hodinové čekání na místě ztráty nepřineslo plody, takže jsme se shodli na tom, že pojedeme dál sami. Zbytek bandice se pak úspěšně přesunul do dalších údolí až k úpatí Mont Fortu . Vzhledem k tomu, že tento přejez nám zabral dost drahoceného času, jsme se sebrali a jali cestovat zase z5 do "rodného" údolí. Vrátili jsme se tak akorát abychom stihli omrknout parčík, kde jsme i potkali ztraceného Kotletu, kupodivu celého a zdravého.

Po celodennim ježdění jsme byli celkem utahaní, tak jsme to okolo čtvrtý zabalili a šli se válet na pokoj. Po postupném osprchování (kdy šampónek VšDr. Hanzelka blokoval koupelnu snad dvě hodiny), jsme (taktéž postupně) uvařili to, co (maminky) připravily. Takže Pleshoun dva dni večeřel z našich zásob, což jsem dost těžce nesl, ale vědom si železné rezervy v pytli hranolků a 12 ks jahodovejch kynutejch knedlíků, jsem to překous:-) Po véče aby nebyla nuda, jsme se uchýlili společně ke společenským hrám (Dádyna vezla scrabbles a prší). Vytvořily se opět dvě skupinky ve složení: Habba, Dádyna, Pleshoun a Kotleťák, které smažily scrabbles. Voňavej Hanzelka a Linda se jen tak poflakovali a nedělali vůbec nic (možná myli nádobí, kdo už dneska ví). Nutno podotkout, že Dádyna patřila k jasným favoritům soutěže, zato já a Kotleťák jsme byli totálně neznámí borci, jenž teprve měli předvést, co dokážou. Hra probíhala celkem klidně až do doby (cca 15. minuta hry), kdy Kotleta hodlal zahrát první aut v historii scrabbles a to slovem "........" Ani po důkladném vysvětlení, že takové slovo skutečně neexistuje a krom toho se mu stejně na hrací pole nevejde, se urazil. Hru sice dohrál, ale po skončení prohlásil, že s námi už nikdy nic hrát nebude, což skutečně splnil. Nudivší se doktor Hanzelka, si vybral objekt svých prud a nutno uznat, že trefně slovně zaútočil na Kotleťáka, jehož vlasy skutečně evokovaly jakousi postavičku ze Simpsnů. Na tomto místě musím upozornit čtenáře, že dochází ke změně přezdívky a to následovně: Kotleťák se mění na KLAUNA respektive (NO KLAUNS). Což Kotleta přijal se smíchem, ovšem když pochopil, že to Hanzelka myslí vážně a že ani ostatní nejsou proti, nazval nás Rybami a K….ami. Zbytek večera strávil zadumán, čím že nás bude opět šokovat. Toto skutečně neslo své plody a Klaun nás překvapil modrým pyžamkem a apartními bílými rukavičkami viz. fotos. Slušně posílení čistým špekem jsme skutečně nedokázali odolat a naše bránice dostaly opět zabrat. Večerka nastala někdy okolo 10 hoďky večerní.

2. den

Běžnej jezdící den. Co napsat? Snad, že nedošlo k žádným ztrátám, nikdo se nezranil, vyzkoušeli jsme místní sjezdofky a jednu hospůdku, kde servírovala jedna velice slušná kudlina, která vyvolala úsměf na tváři Klauna, který ji pohotově fotil. Dlužno napsat, že po celou dobu našeho alpského výletu bylo naprosto vymazlený počásko, které se zkazilo pouze snad na jeden den, jinak skutečný azůro. Pravda, sněhu nenapadlo, ale i tak se to dalo celkem pohodově přežít. Pleshoun a spol. zamířili do SNB parku, kde i já jsem čas od času něco předved, teda né nic světobornýho, ale na moji postavu uchazejícího:-)) Protože jsem většinu času jenom zewlowal, vznikly i nějáká poletový fotky komplet thyonský bandičky…

3. den

Standartní den se sluníčkem, sněhem, prknama, SNB parkem, sjesdofkama, roštěnkou v hospůdce a Plešounovejma poletama na - pro mě na nepochopitelně - obrovitánskym skoku. Za zmínku stojí snad večer, kdy scrabbles mě a Pleshouna donutilo ke konzumaci Pleshounem dovezené a ve sněhu vychlazené vodky. Je to divný, ale i přes "teoretickej" handicap, jsme se s Pleshounem začali postupně jímat vedení ve hře a Dádyna společně s Lindou tvořily chvost žebříčku, což zejména Dádyna (taky neumí prohrávat) nesla dost těžce, takže těsně před koncem, kdy jsme my s Pleshounem měli již nedohnatelný náskok, se přidala ke konzumaci a malinko drtivou prohru zmírnila. Nicméně je evidentní, že vodka povzbuzuje myšlenky a dává vám křídla:-))

Hanzelka, kterej s uraženym Klaunem hrál prší, na nás již nedočkavě jistou dobu pokukoval a v momentě, kdy jsme s Pleshounem dovedli hru do vítězného konce, se přidal jako další konzument. Pravda, nalejval zejména sobě, protože my s Pleshounem jsme již jistou hladinku měli, takže jak vidno, s tou druhou flanděrou nám Hanzelín výrazně pomoh. Dádyna, neunesvší tíhu drtivé prohry od dvou tupejch výlivek se slovy: "Pleshoun by mě určitě poblil" odkráčela společně s Lindou do postele a nechala mě tak v riziku Pleshounova poblití. Pravda, když jsme ulehali, nebylo mi nejlíp, dokonce jsem musel navštívit i záchod, kde jsem si chvilku odpočinul a šel si zase lehnout. Cestou z5 jsem rozkop nějakou vodu, co jsem si tam postavil pro případ žízně. Pleshoun se taky neklidně převaloval, čas od času krknul a po jisté době taky hodil kosu, což mě uspokojilo a v klidu jsem usnul až do rána…

4. den

Ty zkurvený rána by neměly bejt, člověk by se měl probouzet do už rozjetýho dne a bez kocoviny. Na svah jsme se chystali okolo 11., kdy už většina z nás celkem úspěšně porazila nejhorší trpaslíky v hlavě a začali jsme se oblíkat. Tato činost ofšem rozpoutala bujarou nevoli, neboť Pleshouna opět rozbolela hlava, takže jsme se zase svlékli a počkali asi do 1 odpoledne, kdy už to bylo skutečně lepší. Zbytek odpoledne jsme strávili v SNB parku za účasti parádního počáska. Odpolední scrabbles jsem opět vyhrál já:-)

5. den

Vydali jsme se hnedle z rána do dalších údolí. Vědomi si toho, že je to docela štreka, jsme vyrazili skutečně hnedle ráno okolo 9. a počítám tak okolo 11., jsme byli pod úpatím Mont Fortu a těšili jsem se na adrenalinovou jízdu na ďábelsky prudký sjezdofce, popr. mimo sjezdofkový terény. Nahoru jsme se vydrápali jednou sedačkou a dvěma kabinkama. Na vrcholu jsme Pleshoun a já vytáhli foťáky a za reptání ostatních jsme se vydrápali na samotnej vrcholek hory. Skutečná paráda! Některý fotky se, myslim si, celkem povedly, takže je docela patrno, jakej libovej rozhled se nám naskytl. Jenom ještě k tomu výstupu, nahoru to celkem šlo, člověk se mohl drápat po čtyřech a držet se provazu, co tam byl nataženej, ale dolu už to taková prdel nebyla a neměl jsem strach jen o foťák, ale hlavně už o sebe, protože v těch šusťákovejch kalhotech bych se zastavil asi až v Zurrichu. Mno ale každopádně jsme přežili a slezli ke zbytku grupy, která se už těšila na pořádnej pojezd:-)) Když jsme se došourali na místo, odkud by to mělo začínat, potvrdily se nám obavy, že ty boule sou skutečně velký jak hovado a že ty "idioti", co se tam jen tak válej, se tam vlastně válej celkem oprávněně. Vyrazili jsme - každej tou cestou, kterou považoval za nejschůdnější. O prvních 200m se skutečně dá říct, že stály za hovno - v podstatě sme je jen tak vošulili a pod nejhorší částí jsme se navzájem potkali a společně pak vyrazili po mnohem lepších terénech omrknout SNB park ve Verbier. Když jsme se doplahočili dolů, kde jsme mimochodem chvilku zazewlowali v hospodě, zjistili jsme, že ten čas děsně letí a tak jsme se zase vydali směrem z5 do "rodného" údolí. Ty přejezdy zaberou fakt děsně času a tak už jsme se zase okolo 16 hoďky poflakovali u SNB parku v Thyonu 2000.

Večer jsme se odhodlali vyrazit na místní garážovou diskošku, ale k velkému zklamání Klauna tam bylo doslova pusto a prázdno a tak jsme se nechali vokrást stolnim fotbálkem a po asi půlhodince jsme se odebrali k odchodu a posléze spánku…

6. den

Tak tenhle den jsme opět vychutnávali sluníčko. Sníh už stál celkem za hovno, ale ani to některým nebránilo v tom aby předváděli svoje polety na tom nehorázně velkym skoku. Ke konci dne, kdy to už větší část bandice zabalila, si Klaun s Pleshounem vyzkoušeli i corner, kde jim to docela i šlo, vis fotosnasekanos. Mno a potom jsme už skutečně museli domu, protože sme byli všichni dost utahaní. Což ovšem nevadilo Klaunovi, kterej pln energie donutil Hanzelku (vrcholového sportovce ve hře softball) aby si s nim zahrál "víčka". (Hra spočívá v tom, že se hráči usadí na zem - možno i ke stolu - prostě usadí a na hrdlo lahváče, plechovkáče atp. se položí zátka. Úkolem je, jinou zátkou tuto schodit a v případě, že se to podaří, musí se nešťastník napít) Nebudu zdržovat, když Hanzelka měl z prvního pifka upitou polovinu, Klaun měl za sebou dobrý 4 pifka, po locích!! Takže už teď začínal litovat tý svíčkový, co si uklohnil k večeři. Hanzelka, vědom si své dominance ve hře, velkoryse nabídl Klaunovi ukončení hry, což Klauna rozlítilo a zjevně po vzoru našich panovníků se slovy: "Toho bohdá nebude aby Klaun ze hry utíkal" se směle posadil vstříc neodkladnému konci a drtivé porážce. Po pátym pifku zezelenal a k Hanzelínovu škodolibému smíchu sme se přidali i my ostatní. Klaun se poté rozhodl postavit a žaludek uklidnit na čerstvém horském vzduchu. Tento krok byl jistě moudrý, ale bohužel přišel již pozdě - kosa, kterou v zápětí náš Klaun hodil, nás uvrhla do stavu naprostého odrovnání. Po "vydařené" hře se pokračovalo klidnější formou, něco se i pobalilo a připravilo na odjezd, který byl plánován na následující den v brzkých ranních hodinách.

7. den

Zkurvenej odjezd…

Cesta z5 proběhla až na jedno malé zaváhání celkem pohodově. A musim ti Pleshoune dát za pravdu, ty mapy ti furt moc nejdou:-)))

haba

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!