Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Předvánoční poježdění na Zugspitzi

14.12.2002 - Příjezdový den

Vyráželi jsme s malinkatým zpožděním, díky kterému nás s Pleshounem Hanzelka nazval Rychlou rotou Čipa a Dejla. Hanzelín se osvědčil jako velice dobrý zdroj benzínových zásob a Pleshoun jako velezručný nalévač. Mrkněte na foto s ropnou havarií v Bohnicích :-)

Posádka řidiče Pleshouna, nazveme ji pro zjednodušení skupinou A, se skládala ještě z Hanzelína a Danushe, posádka řidiče Kuby, z Terky a Vojtíška, dále jen skupina B. Sraz jsme měli na doporučení Kotlety na 40. kilometru, na ESSU, kde zřejmě tenhle machr má nějaké pochystávky - ostatně, kde nemá, že? :-)

Po cestě se celkem nic závažnýho ani zábavnýho nedělo, akorát na začátku Plzně padla nějaká námraza, klouzalo to fakt vostře, i Pan řidič Jindříšek měl na chvíli tak staženou prdel, že přestal Kubovi a Terce topit bio plyny v zádu v autě a ostražitě sledoval situaci.

Naopak v našem voňavém autíku panovala pohoda. Akorát Hanzelka vedl nějaké podivné řeči o tom, že někoho z nás dvou chce vyměnit v bazaru za GPS. Jelikož Pleshoun se smál pod fousy a nijak neprotestoval, vypadalo to, že jsem to nejspíš měla být já. Kupodivu se na E93, E52 a E533 žádnej bazoš nevyloup´ a navíc Hanzelka nechtěl doplácet, takže z výměny (prozatím... tohle píšu 15.12.) sešlo.

Jestli se v tomhle reportu bude o mně referovat jako o tetě, je to proto, že Hanzelka, kterej má v pase fotku z jeho devíti let, se posmíval mé vyspělé fotce z reálných 20, vypadajících na pětatřicet, a nazval mě tetou. Vojcek byl téhle situaci přítomnej, takže se moje nová přezdívka, k mé libosti, celkem ujala. Spojení "čipová teta" je ale naštěstí příliš dlouhý, takže si zvykám zatím jenom na tu tetu.

Celou cestu bylo strašně hnusně, akorát na chvíli se vyjasnilo, když jsme se přiblížili Mnichovu a těšili se, jak ho mistrně objedeme - hlavně díky navigátorce a co-pilotu Danushi, ale nakonec jsme zahučeli přímo do středu města. Ale mají to ty skopčáci celkem dobře značený, takže jsme se v pohodě dostali do Garmishe a pak vele pomalou jízdou do Ehrwaldu. Celkem brzo jsme našli Koessler Haus a velice příjemnou dceru paní domácí. Vojtíškovi zajiskřily očička a už se začal tešit na gangbang.

Ubytko je hodně v klidu, máme celý patro, nafotili jsme jak exteriéry tak interiéry. Složení pokojů je celkem jasný, ale jen pro ilustraci: hlavní ložnice, která je vyvedená v bordel shtýlu, obsadili lovaři a mazlíci Kuba s Terkou, my s Pleshatým jsme v obýváčku a nejsmrdutější hnědáckou záležitost každou noc vytváří Hanzelka s Vojckem v kuchyňce.

Odpoledne jsme vyrazili na obhlídku Ehrwaldu, mrkli jsme na bazén, kam máme volnej vstup, obhlídli možnosti inseminace a ceny v místním Sparu. Večer probíhal pivně, svařákově a špekově. Seznamovali jsme se s Hábovým digitálem (btw, díky za odvahu, Hábouši) a natočili nějaký videjka - mrkněte na ně, stojí opravdu zato. :-) Taky jsme luštili křížovku. Normálně činnost pro důchodce, ale pro Vojtíška alias Kotlety alias Jindříška a Herr Deutshe to byla záležitost velice kreativní. Uvedu pár příkladů: "patřící irce" na 5 je podle něj "vajgl". Maškarní ples na 6 je karneval (přimalovali jsme mu tam další dvě pole, aby nebrečel). :-)

Poznámka von Herr Deutsch: "Paní domácí je sympatická, ještě jsme jí nenafotili..."

15.12.2002 - 1. pojezdový den

Pan Natěšenej, jinak taky vedoucí výcvikovýho tábora, vstával už o půl osmý, ale jak se pozdějc ukázalo, nebylo mu to pranic platný. Jednak jsme museli čekat až se kuchyňka probere k životu, ale hlavně - slovy Kotlety - byl dneska za hnědáka. První pojezdovej den, kdy nebylo skoro nic vidět, celkem vítr, poměrně dost lidí, nehorázný přejezdy a hlavně technické potíže se na Pleshounovi nedobře podepsaly. Když se s Hanzelkou a Vojtíškem odhodlali testnout skočky v snb parku, který podle slov odborníků byly dobře postavený, měl buď pomalej nájezd, žádnej odraz a pak hlavně polet out of control. Zkusil to ještě párkrát, motivovanej Vojtíškem, kterej byl dneska za největšího dávače, ale nakonec to po ještě větším out of control zabalil a šlo se dom.

Další rozbor Kotletových výkonů, rozsahu a kvalitě parku, nechám na Pleshounovi a Hanzelkovi, rozumí tomu mnohem víc než já.

Pleshoun: "Musim uznat, že můj skokanskej výkon se pro první den snad ani nijak hodnotit nedá. Fakt to stálo z mojí strany úplně za hovno a Vojcek i Hanzelka mě prostě strčili do kapsy. Utěšoval jsem se tim, že přece nejsem takový dřevo, aby mě tyhle dva srandisti strčili do kapsy a těšil jsem se na druhej den, že jim ty jejich blbý posměšky oplatim... To se naštěstí potvrdilo, jinak bych s nima asi nevydržel, ale to už předbíhám..."

Terka s Kubou byli celkem překvapený z toho, že na Zugspitzi jezdí jenom kotvy, a tak převážnou část dneška prozevlovali. Pípane, měl bys z nich radost. Myslím ale, že už začali vymýšlet nějaký náhradní mazlící plán :-).

Pleshoun večer voskoval o 106 a rozebíral možný příčiny dnešního neúspěchu. Prej to bylo fousama, v nich ještě nikdy nejezdil, pak tím punkovým páskem (viz. fofoz), kterej je těžkej a znemožňoval mu pořádnej odraz, no a možná taky tím, že si doma zapomněl helmici a bez ní, jak je známo, nedá ani ránu, natož nějakej skok. :-)

Vojcek má otlačený kotníky. VšeMuDr Hanzelka mu po odborném prozkoumání určil diagnózu - nemá totiž kotníky, ale zakrněný kopyta, který mu v porodnici protáhli na chodidla s prstama. A ten zákrsek mu teď dělá v botech brykule, čertiskovi.

A ještě jednou Vojtíšek: od pátku nebyl kadit, tak z toho máme trochu srandu, Vojtíšek těžkou hlavu a možná ještě něco jinýho na těle... :-)

Poznámka od Hanzelky (rozhořčeně): "Danushe, tys tam vůbec nenapsala, že jsem taky já diktoval! A že jenom Pleshoun byl za největšího mrdáka. Jo, a já jsem měl nejdelší polet dne!"

Danushe: taky měl Hanzelín nejlepší čajík, čajíčkář :-))

16.12.2002 - 2. pojezdový den

Tetokrát se nám podařilo se na kopec dostat už kolem desáté, viditelnost mnohem lepší než předchozí den, sjezdovky i park výborně upravený. Krabice rozšířená o malou skočku, na které si Dr Hanzelka hned stačil, machr, narazit žebra, když přistával na tail.

Pleshounovi nedaly včerejší výzvy od SC ridera Deutsche a skákal co to šlo. Problém byl v tom, že když se dostatečně rozjel na první skok, kterej v pohodě přelít, tak už neměl odhad na rychlost nájezdu na skok další a většinou si přibrzdil moc... Nicméně pokroky tu byly a když se v jednom okamžiku mraky zvedly natolik, že byly vidět v parku uplně všechny skočky už zezhora, jezdilo se všem uplně výborně. Zase bych tu nechala prostor k odbornýmu vyjádření Pleshouna, Jamala a Hanzelky, přece jen budou moct napsat víc, než že jen bylo líp vidět :-)

Pleshoun: "Pojezdy začínaly bejt opravdu trochu zajímavější, hlavně teda pro mě, protože jak je uvedeno výše, den předchozí se mi nevydařil vůbec. Furt to ještě nebyla žádná bomba, ale s parkem si už začínáme rozumět mnohem víc. Hanzelka s Vojckem stále pilujou dva menší skoky v parku, já začal jezdit serii 4 po sobě jdoucích. Dát si to celý za jednu jízdu je docela nářez, dole jsem vyflusanej jako blázen. Taky jsme se trochu trápili na railech, ale žádný velký věci z toho nevypadly."

Jedinou věc, kterou jsme moc nevychytali, byla přestávka na oběd, kdy jsme jednak dali uspávací pivka a pak hlavně za celou dobu, kdy jsme byli uvnitř restaurace, venku svítilo sluníčko, azurová obloha, parádní panoramata, prostě nádhera, a jakmile jsme vystrčili nos ven, začalo padat. Sněžilo tak vydatně, že Kuba s Terkou to vzdali, kluci trénovali na railu a já pilovala svíčo a pokoušela jsem se o 180 z kopce dolů. Všichni jsme se těšili do bazénu a sauny.

V místním Sportzentru nás ale pěkně, syčáci, vypekli - dorazili jsme tam, ale všude tma. Až teď jsme si všimli cedule, že opět otevírají až 20.12., teda v den, kdy plánujeme návrat domů. Takže večer probíhal podle zavedeného scénáře: jídlo, pití, voskování a zažehlování, špek, jídlo, kakaíčko a spánek.

Jen jedna poznámka na závěr: Vojcek alias Jamal ještě stále nekadil. Už se tím zabývá s vervou nejen on, ale i my ostatní, protože to pomalu začíná být otázka života a smrti nejen pro něj a pro nás, ale i pro odpadový systém fam. Koessler. Začínáme přemýšlet, jak to metrové hovno z Hnědáka dostat dřív, než se mu samovolně začne zpouštět z nosu... :-)).

Druhá poznámka na závěr: Hanzelín vyhrál nad Jamalem večerníčkové pexeso, skóre 20:18. Vojcek sice protestoval, že to prohrál kvůli Rumcajsovi, kterej tam byl plonkovej, ale Hazelín si těsné vítězství nenechal vzít.

Pleshoun:"K večeru musím mít pár doplňujících poznámek. S Danushi jsme si udělali úplně macatou žranici - brambory, zeleninu, zeleninu s vajičkem a řízky (ty jsem si usmažil sám abych se z toho množství zeleniny vůbec vzpamatoval) :-). Prostě jídla spousta, výbornýho a hlavně jsme to do sebe všechno nasoukali. Myslel jsem že mi praskne břicho, protože takovejhle nářez jsem v žaludku neměl fakt dlouho. Nakonec jsem to ale zvládnul! :-) Navíc jsem asi za hodku nebo dvě vymlaskli jednoho špekáča, kterej ve mě probudil další chuť k jídlu. Tady už začínalo jít do tuhýho. Nakonec jsem ale zvládnul ochutnat čokoládu, slaný tyčinky a úplně na závěr jsem to zalil asi půllitrem mlíka. No nebudu napínat - spalo se mi fakt macatě až do rána... :-)"

17.12.2002 - 3. pojezdový den

Třerí krizovej den. Ráno jsme chtěli vyrazit pěkně brzo, protože jsme počítali s tím, že to včerejší chumelení vynese nějakej pěknej hlubáč. Ale pohled kamery na Zugspitzovym kanálu nás odradil od rychlého startu, takže nakonec jsme se na kopec dostali až těsně po dvanácté. Tohle ráno bylo ale speciální hlavně tím, že se Vojtíškovi konečně podařilo vytlačit hnědáka. Byl to prý chlapík sice maličký, ale Vojtíškův. Těšili jsme se z bobku všichni společně.

Další společnou radostí bylo vzájemné stěžování si, co nás kde bolí. Tak Pleshouna začaly celkem dost bolet záda (nemá on na ně náhodou modrou? :-) ), Vojcka krom řitního otvoru bolely kotníky, Kubase krk, Terku bříško, mě lejtka a Hanzelku ... Hanzelku nejspíš bolel mozek ze včeřejšího rozčarování z areálu. Dneska po zhodnocení situace hodil relax spolu s Terkou a Kubasem. My s Pleshounem a Kotletou vyrazili vstříc slotě.

Cestou k lanovce nás překvapil jelen. Nádhernej, velkej, živej jelen s obrovitým parožím vyběh z lesa na jedný straně silnice, běžel chvíli před náma (my koukali jak sůvy z nudlí, protože nic většího tak zbízka jsme nikdy neviděli) a zase ladně přeběhl na druhou stranu lesa. No zážitek fakt macatej. Později se objevily teorie, že to byl ten jelen z náměstí, kterýho Vojtíšek probudil k životu (viz foto) :-)).

Nahoře naštěstí situace nevypadala tak dramaticky jako v TV, bylo vidět asi jako v neděli, někdy i trochu líp, akorát foukal strašně silnej a studenej vítr. Ale hlavně připadlo asi 30 cm parádního prašanu! Sjezdovky byly projetý, ale park ne, takže kluci měli sice měkký dopady, ale rozjezdy velepomalý. Na pravý straně parku, kde byly takový bordercrossový bouličky byl parádní pás nedotčenýho prašanu, kde jsem chvíli jezdila já. Vojcek se pustil do třistašedesátkovejch pokusů, Pleshoun i bez helmice začal dávat jeho oblíbený rodejka.

Musím se pochválit, protože jsem nám cestou domů sehnala saunu, a to za velice rozumnou cenu v jediném otevřeném hotelu v Ehrwaldu... Předsezónní ježdění má holt jak výhody tak nevýhody. Nicméně jsme teda zrelaxovali naše unavená a promrzlá tělíčka v saunici (dali jsme jak suchou tak páru - pro jistotu, kdyby jsme se tam už nedostali po druhý ... :-) ) a hned měl večer jiný spád. Těšili jsme se, jak nám zítra bude dobře a že bude hezky, minimálně azuro, bezvětří a hlavně nám to bude všem macatě lítat! :-))

18.12.2002 - 4. pojezdový den

Začátek pomalejší, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme vyrazili i přez mlhavou TV, protože na vlecích, který leží v údolí, neležela mlha jako všude jinde, ale naopak bylo celkem v pohodě vidět. Kluci zapluli rovnou do parku, kde Pleshoun po prvních jízdách přešel na delší skoky na pravý straně, zatímco Hanzelín s Vojckem pilovali rovný skoky s chytkama. Oba dávali sérii tří skoků po sobě: první Vojcek nedoskakoval, druhej dával celkem v poho, třetí dal jednou na nezbytné minimum. Hanzelín dal dva první s přehledem, na třetím se pravidleně vymlacoval, takže ho časem uplně vynechal ze sérijky. Pleshoun dával rovný skoky, točky, točky s chytkama, a nakonec zakomponoval i rodejko, na kterým se jednou celkem pěkně vymáznul, když nedoskočil, padnul na placku, ten dopad ho vymrštil do letu vpředu po hlavě, kterej - out of control - ukončil až bržděním celým tělem, tlamicí nejvíc na doskoku. Takováhle věc prostě potěší... :-))

Odpoledne se počásko uplně výborně vybralo a poprvé vysvitlo sluníčko. Panoramata jako kráva, kdyby ještě nebyla taková kosa, tak bysme fotili mnohem víc, ale parčík byl už ve stínu a fakt tam mrzly prstíky ...

Jo, taky bych měla říct, že jsem pilovala odrazy na bulkách v parku, prej jsem lítala alespoň půl metru nad zem, ale nezdálo se mi to, většina byla v souladu s klučičím "out of control" :-)).

Vojcek se pořád snažil doskočit poslední skok do dopadu, ale ne a ne se zadařit. Pleshoun už nevěděl jak ho vyprovokovat, nadávky ani provokace nefungovaly, kupodivu nezabral ani Kubas, kterej první den v parku skočil to samý jako Kotleta třetí den... :-) Ale všichni jsme očekávaly věci další příští den.

Cestou domů jsme probírali, pod kým se může jaká fošna zlomit. Vojcek a Pleshoun si byli jistí, že pod jejich váhou se nezlomí vůbec nic. Nutno ještě jednou podotknout, že Vojcek jezdí na Santě, Pleshoun se nechal navočkovat na Nitro. Hanzelka se svým Duotonem byl uplně f poho, protože na jeho tunku je tohle prkno údajně stavěný.

Večer byl zpestřený návštěvou v místním supermarketu, kde Hanzelín koupil výbornou bonboňiéru, která padla při prvním špekounovi. Nevím proč, ale všichni tady říkají, že je do hulení lámu já. To samozřejmě nejni pravda, protože tentokrát tohle téma vždycky nadhodí Hanzelím, Pleshoun se toho chytne a ode mne se očekává nějaké stanovisko. No, řekněte sami, můžu jim tu radost kazit?

Vojcek nás večer naučil Coperfieldovský tricky: jak otočit (patřící irce) cigáro v puse, aniž byste ho típli (viz videjo), jak napěnit totálně leklý pivko, a pak dal k dobrému několik historek z natáčení :-)). My zasvěcení víme, že se s Kotletou POČÍTÁ...

19.12.2002 - 5. pojezdový den alias den SC aneb Operace zlomený šíp

Kdybysme tady byli ještě týden, tak máme vypilovaný starty na jedničku. Dneska jsme se vyhrabali veledobře, v deset jsme se už fotili u rozcestníku, protože jednak bylo nádherný azúúro, a pak nefungoval park - rolbaři očividně vstávali spolu s náma a nestačili dokončit, co měli - takže jsme se vydali na obhlídku ostatních sjezdovek a terénů. Všichni jsme se shodli, že bylo dobře, že park byl zavřenej, protože bysme se asi nikdo nerozhoupal k průzkumu nejvzdálenějších sjezdovek, ale trčeli bysme v parku a pořád hoblovali ty nezbytný minima. Pleshoun u té nejvzdálenější objevil uplně výýýýýbornej skok, u kterýho jsme zakotvili na celej půlden a pilovali jumpy. Jak už jsem někde řekla, bylo nádherně, takže jsme fotili, co to šlo (viz fotoz). Skok vyvedenej, ale hlavně dopad byl do svahu, mnohem vychytanější než letos v Itošce. První testér byl hnědej diktátor Vojcek, kterej se těšil z přírodního matroše, na kterej je z Lhotky zvyklej. Hanzelín chytal, co šlo, Pleshoun dával uplně všechno, dokonce vysek´ i (ne)chtěnou 540. Jelikož jsem byla za jasnýho outsidera, měla jsem fci dokumentaristky, všechno je natočený a vyfocený. Ale přišlo mi, že je to asi celkem jednoduchý, když i Vojcek dával 360, tak jsem tam poslala skorochytku, z který mám ještě teď obrovitou radost! :-)

Skákalo se o 106, nálada byla výborná, kamerka točila, realizační tým fungoval, jak měl, a tak nic nebránilo tomu, aby se Kotleta rozjel na macatou 360. Rozjezd, oblouk, druhej, nájezd na skok, odraz, točka, dopad na tail a křup ... Chvíle ticha, Hanzelín začal pomalu rozebírat situaci, co se Vojckovi asi stalo, že se za zlomem nic neozývalo ani nehýbalo. Tak jsme se vydali přesvědčit se, jestli je Kotleta pořád mezi živými, což se nakonec taky potvrdilo, ale s jednou vyjímkou - vymazlená Džamalova Santička měla trošku pošramocenou patku, lépe řečeno - to prase Vojcek ji prostě nehorázně zlomil. Nikdo jsme tomu nemohli věřit, dobře jsme si pamatovali ty řečičky ze včera, že pod jeho váhou se nemůže přece nic zlomit... :-)) Fotka rozladěnýho Jindříška se Santičkou mluví za vše. Další foto ve spodkách dokládá, že Vojcek bral situaci celkem vážně. Ale my jsme ho podporovali, aby věděl, že s ním stále počítame... :-))

Na pár skoků si ještě Jamal půjčil moje Nitro (a učil ho skákat), a zbytek dne jsme jezdili po sjezdovkách a mimo, řešili s Kotletou možnosti půjčení fošny na poslední den, a co za prkno by si takovej dávač měl koupit, aby jeho výkonům stačilo :-). Park se i odpoledne upravoval, chlapíci tam modelovali corner, nakterej se Pleshoun těší jak malej kluk a Vojcek si brousí zuby na totál crash.

Den jsme uzavřeli plánem na zítřek: od Kubase si půjčíme tažný lano, na který se chytí Vojcek se Santou a provezeme ho po Ehrwaldu, aby ti místňáci měli jasno, gdo tady ruulez a jak se baví punkáči z Lhotka city...

20.12.2002 - 6. pojezdový den

Poslední den ježdění jsme předpokládali, že Vojcek dolomí fošnu, ale kupodivu se tak nestalo. Ale to předbíhám. Ráno jsme měli krapet pomalejší, únava se na nás celkem podepsala, takže se všechno odehrávalo v rozvážném tempu. Park byl upravenej do nové podoby - skoky byly vyvedený do větší dálky, corner se uplně nezadařil, s dopadem jenom na jednu stranu a to ještě zledovatělým. Ráno byl ještě park zavřenej, takže jsme se vydali na náš osvědčený plac. Pleshoun s sebou vzal lopatu, kluci upravili odraz i dopad a mohlo se skákat a fotit. Musím sebekriticky uznat, že můj dokumentaristický výkon nebyl dneska uplně nejlepší, ještě že Pleshoun je muž mnoha talentů, a tak skákal a fotil dohromady. Vojcek měl znova výbornej den (viz fotoz), Hanzelín dával chytky, co to šlo a Pleshoun klasicky lítal jak o život. Kubas s Terkou byli dopoledne taky s námi, takže má Kubas pár foteček ze skoku.

Obídek jsme dali k velké radosti Hanzelína mezi uřvanejma skopčákama a rusama, kde nám všem velice chutnalo (obzvlášť Strainovi, na kterým díky větru skončil tácek od štrůdlu se šlehačkou od vedlejšího stolu), a pod taktovkou natěšeného Pleshouna jsme se hnali do parku. Cestou vlekem se ale tak rapidně změnilo počásko, že Kubas s Terkou to pro dnešek zabalili a my šílenci tedy zůstali s přirodním živlem sami. Vítr fučel tak silně, že pokud byl někdo akorát ve skoku, nehorázně si to sním zahrálo. Popis skoků nechám na Pleshounovi, já jenom dodám, že se Hanzelín na jednom z delších skoků rozbil jako prase. Když jsme ho viděla letět na záda, dopadnout na kříž, praštit se nárazem do hlavy a pak se kutálet několik metrů po doskoku. Tenhle pád fakt nevypadal dobře, když si přimyslíte tu vejšku, z který se Hanzelka poroučel na zem. Je to asi vážně kus CHLAPA :-), když to všechno přežil a pak ještě dal pár jízd se mnou po sjezdovce a to i s přetočeným vázkem... prostě drsoň a machr.

Pleshoun: "Bohužel musím konstatovat, že park se chlapíkům s rolbama podařilo vyladit mnohem líp než původně. Pro nás to už ale bylo celkem bezpředmětný, protože jsme před sebou měli poslední odpoledne a jak již řekla Danushe, počasí bylo tak špatný, že se ani žádný velký výkony očekávat nedaly. Skoky byly větší a protože jsme už byli dobře rozježděný bez problémů bysme se s nima popasovali. Sám jsem jeden z větších zkusil několika rovnejma poletama a vyšejpovanej byl fakt luxusně. Škoda že nebylo víc času a počásko se neumoudřilo. Nakonec to zůstalo jenom u několika pokusů a natěšení na nějaký příští pořádný skoky..."

Pak mám ještě jeden amatérskej postřeh, že Vojcek nedbaje santovskýho defektu, skákal jak divej a - - - překročil svoje nezbytný minimum do celkem dalekýho dopadu. A to za velice nebezpečnejch povětrnostních podmínek... při jeho váze.. :-)) [poznámka od Kotlety: "Ty si děláš prdel, ale mě vážne v Jugošce jednou sfouknul vítr z motorky!]

Vítr byl fakt nepříjemnej, takže jsme to zabalili celkem brzo, a hlavně v čas, protože po nás už byla jenom mlha a nic než mlha...

Večer probíhal s malinkou obměnou - Vojckovi došli pivsony (jeho propočty nepočítaly s denním překročením normy), takže jsme byli navštívit místní supermarketos a pokoupili ještě nějaké pitivo. Hanzelín vybalil ruskou vodku, která zmizela celkem záhy.

21.12.2002 - Odjezdový den

Sobota byla ve znamení všeobecného balení a následného odjezdu z vesničky Ehrwald na pomezí Německa a Rakouska. Týdenní pobyt sme si užili hodně, žádný velký držkování v průběhu týdne neprobíhalo, takže doufám, že s výběrem střediska, ubytka, pojezdů i všeho ostatního, byli všichni více méně spokojeni. Nakonec každej může zhodnotit, guestbook je tu přeci od toho...

Na zpáteční cestě jsme měli ještě naplánovanou zastávku ve Weidenu, kde nás mistr Kotletovič protahoval po různých krámcích. Plesh se chtěl mrknout po bundách, vojcek po prkně ( :-) ) a ostatní už ani nevim po čem. Po městě jsme zewlovali asi hoďku a potom jsme se vydali na závěrečný kus cesty. Domů jsme dorazili kolem sedmý hodiny večer a na celej, podle mýho názoru velice vydařenej tejden, nám zbyly pouze vzpomínky...

Pel Mel:

Kubas - je to mrdka...

Kubas II - Coooooo? ... No tak asi joooooo ....

Kotleta, pán prstenů, resp. pán santařských palet: "Kdybych měl paletu tesco prken, tak skáču zase přes kaluže..."

danushe

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!