Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Italský poježdění v Passo Tonale

Na tejdenni pobyt v italskym stredisku Passo Tonale se nas domluvila slusna banda takze se konecne jednalo o zimni pojezd se slusnou ucasti. I kdyz se Dutina jeste den pred odjezdem snazil vymluvit na nemoc, nakonec prece jenom jel, protoze se nikomu nepodarilo sehnat nahradu. Ucast, jak uz sem rek, byla slusna. Jelo nas osm a podle pokoju jsme byli rozhozeny takhle: ja, Honza, Roman, Hetak a v druhym byli Vasil, Dutina, Vojtisek a Knir.

Odjezd byl naplanovanej na patek 21:00 z Budejovicky v Praze. Pro jistotu jsme se sesli uz v sedm, abysme se stacili psychicky pripravit na tu udajne 12ti hodinovou cestu autobusem. Par pivek a spek nas celkem slusne srovnali, takze na srazek se nekteri z nas dostavili uz celkem gumovy. Odjezd se vydaril celkem na cas. Horsi uz to bylo s prubehem cesty. Planovanejch 12 hodin se nam o dalsich 5 protahlo, takze sme do Italie prijeli nekdy odpoledne. Ridici byli uplny drevaci a obcas meli velkej problem rozpohybovat autobus do lehkyho kopce. Vetsinou jim to ale na treti pokus vyslo...

Ubytovany jsme byli asi 20 km od Passa ve vesnicce Vezza `d Oglio. Jelikoz tahle vesnice byla o 800 m niz nez stredisko, po snehu nebyly na miste ani pamatky.Prijemny jarni teploty se dali pres den absolvovat jenom v mikine. Po prijezdu jsme si hned udelali exkurzi po vesnicce a neubranili se odpaleni prvniho horskyho jointa.

Jeste bych mohl osvetlit jak jsme se vlastne dostali k vyberu tohohle strediska. V podstate to bylo predevsim kvuli cene. Od znamyho se mi totiz dostala do ruky nabidka CK Atlantika a jeden byl prave do Passa a ke vsemu za vymazlenou cenu 8.000,-. A to ke vsemu se fsim fsudy ... doprava, skipas, ubytovani a plna penze!!!

Ubytovani, jak jsme zahy zjistili, byla jedna z veci, na ktery se prava dala usetrit dost velka castka, z pohledu cestovky teda. Jednalo se o takovy dost jednoduchy holopokoje s dvema palandama, skrini a umyvadlem. No dobre jeste tam byly dve zidle a malej odkladaci stolek. Zachod a koupelna byly spolecny na patre. I tak si ale nebylo na co stezovat, jelikoz jsme sem jeli kvuli jezdeni a ne kaleni na pokojich...

Kdyz uz jsme u hodnoceni zazemi, budu pokracovat o jidle. Plnou penzi abych rek pravdu si predstavuju trochu jinak. SNidane se vetsinou skladala z krajice chleba (ne jednoho...) a nejakejch sracek na to. Salam, syr, maslo, no proste klasika. Tady bych nemel zase tolik pripominek jelikoz nejsem moc zvyklej snidat, ale nebyl sem tam jenom ja, ze jo. Na druhou stranu je ale snidane pred celym dnem jezdeni nejdulezitejsi, takze si klidne mohli dat trochu vic zalezet. Obed, to uz byla kapitola sama pro sebe. Dva krajice chleba a mezi nima platek sekany s horcici mi prislo uz ultra smesny. Je jasny ze v balicku na sjezdovku se neda moc vymyslet, ale z takovyho "obeda" by se nenajedlo ani trilety dite. Aspon ze ty vecere byly vydatny. Kvalita nas sice prilis neoslnila, ale najedli jsme se v podstate pokazdy slusne. I pres vsechny vytky na adresu kuchyne musi uznat, ze se to dalo a nakonec nikdo hlady neumrel ani se neotravil, takze uspech...

Tak a po zhodnoceni zazemi se konecne zacnu venovat cinnosti o kterou nam slo v Italii predevsim. Tak minimalne 14 dni predem jsem den co den sledoval na netu snehovy reporty a situace se fakt kazdou chvili vylepsovala. Kdyz jsme odjizdeli z Prahy tak posledni informace hovorili o 2 metrech ve stredisku a kolem 4 - 5 metru na ledovci. Nevim jestli to byla pravda, ale snehovy podminky byly fakt paradni. Kdyz jeste reknu, ze ke spouste snehu se pridalo celotejdenni azuro, muze nam kazdej jenom zavidet. Na pocasi a snih nemuzeme rict ani jedno krivy slovo. V tomhle ohledu to byla proste BOMBICE... Par dni pred nasim prijezdem jeste pripadlo asi 30 cm novyho snehu, takze i pojezdy mimo sjezdovky, jako ze skoro nic jinyho jsme si nedavali, byly vymazleny.

Permici jsme meli sestidenni, takze hned v nedeli zacalo nase tejdenni italsky pojezdenicko. Passo Tonale je rozdeleny silnici na dve strany. Na jedny je ledovec a jezdit se da az do 3000 m. Na druhy strane jsou prevazne plozsi sjezdovky, ale jelikoz italove na upravu rolbama vubec nekaslou, kazdy rano byly tyhle sjezdovky upraveny do absolutni roviny a tak se celkem bez problemu daly docilit dost slusny rychlosti. Obcas to bylo az prehnany. Na sjezdovkach se ale nedalo nic zajimavyho vymyslet, takze sme se soustredili spis na vyhledavani zajimavejch mimosjezdovkovejch terenu. Tohle bylo taky celkem bez problemu, protoze neexistuje zadny omezeni na jezdeni mimo, takze staci sjet kousek vedle upraveny trati a clovek se muze prohanet cerstvym prasanem. Prvni den byl spis takovej seznamovaci se s prknem a snehem. Celkem vzapeti jsme objevili dost pohodovej pojezd v prasanu. Hned po vyjezdu vlekem se stacilo spustit mimo sjezdovku a clovek se bez jakejchkoliv problemu prohanel v hlubokym snehu. Na tyhle trase byl hned na zacatku takovej prijemnej prevys, na kterym kdyz se clovek rozjel, bylo mozny vytvaret celkem efektni polety. Kousek za prevysem byl pod lanovkou postavenej vytecnej skok. I na tomhle miste byly obcas k videni hodne zajimavy pokusy. Pak uz se stacilo spustit dal po svahu a po tak 1,5 km dlouhym pojezdu prevazne v hlubokym snehu sme se ocitli primo u stanice lanovky.

Dalsi zajimavej teren jsme nasli na druhy strane Tonale, u cerny sjezdovky, jeste nez se clovek pustil nahoru na ledovec. Jednalo se o skalni prusmyk s pul metrem paradniho prasanu. Jelikoz tahle cast byla celej den ve stinu, ani vyssi teploty na slunci, se nemohly na tomhle useku podepsat. Asi pul kilometru dlouhej pojezd ve snehove vymazlenym prusmyku mi daval dost zabrat a tak prujezd na jeden zatah byl, aspon pro me, nemoznej. Tohle byl teda druhej, o nic min vymazlenej, pojezd mimo sjezdovky.

Dalsi celkem slusnej teren uz nam ukazali typci, co s nama jezdili posledni tri dny. Nedaleko prevysu se dalo hned velde sjezdovky najet na hodne velky, celkem netknuty plane. Na tyhle trati bylo i par skocek, vcetne zasnezeny chaty. Kdyz se clovek slusne rozjel mohli ty nase polety vypadat i docela zajimave, akorat ze dopad byl pak na placku, takze po vetsim letu to byla docela rana. Z tohohle duvodu sme uz pak nechali chatu chatou.

Jedno odpoledne jsme si vytvorili mensi skok do hlubace, s planem, ze bysme se mohli neco zajimavyho naucit. Skocka to sice nebyla velka, ale dopad byl docela z kopce, takze i pri ne zrovna velky rychlosti, vznikaly z tech nasich poletu docela zajimavy eskapady. V tomhle pripade neslo pak uz ani tak o nejaky stylovy a nabuseny triky, jako spis o dobrou prdel pri letech a hlavne dopadech do hlubace. Vznikaly tam fakt docela zajimavy "umelecky" kreace... :-))

Na snad nejmacatejsi teren nas pak vzali nasi spolucestovatele. Z vrcholku ledovce se dal absolvovat uplne nejkrasnejsi vyjezd do hlubace, kterej moh bejt tak kilometr dlouhej. Obrovsky plane skoro nedotcenyho snehu, slusnej sklon a vubec celkove nejlepsi mimosjezdovkovej pojezd celyho zajezdu. Tenhle teren byl ke konci spojenej i se slapanim a prulezem vytecny jeskyne, ktera byla sice dost zmrzla, ale urcite stala za to. Tuhle paradu jsme si dali jenom 2x, jelikoz casova narocnost (cely i s navratem k vlekum to trvalo asi tak 3 hodiny) by nam nedovolila jezdit nic jinyho. Ve stredu a ve ctvrtek jsme si teda vzdycky dopoledne dali tuhle nadhernou zalezitost. Pro me osobne, a predpokladam ze i pro vsechny ostatni, to byl paradni zazitek, protoze jeste nikdy v zivote jsem si nedaval takhle macatej freeride. Proste a jednoznacne bombice...!!!

Tohle byly teda 4 nejzajimavejsi freeride pojezdy. Ne ze bysme jinak jezdili po sjezdovkach, ale slovne zvecnit by se meli predevsim tyhle ctyri.

V Tonale byl takovej mensi snow park, kterej samozrejme neunik nasi pozornosti. Zvlast dobry bylo sledovat jak se s kazdou dalsi navstevou nase poletovy kreace zlepsovali a tak jsme vlastne celej sestej den venovali pilovani poletu a triku. Skoda jenom, ze jsme ten posledni den v parku nic nenatocili, jelikoz nektery veci uz vypadali fakt dost zajimave. Neospustim si napsat, ze jsem tam konecne vychytal 360 tocky, z cehoz jsem mel samozrejme velkou radost. Hodne vyzdvihnout musim taky Vojtiska, protoze na to ze zacal na fosne jezdit az loni, ke konci pobytu nejen jeho jizda, ale i skocky zacali vypadat uz dost zajimave. Urcite nevypadal jako clovek co se SNB venuje teprve druhou sezonu. Tohle by teda bylo par slov k urovni jezdeni v Tonale. Jeste bych chtel rict, ze tohle stredisko nejni zase tak veliky. V papirech udavaj asi 50 km sjezdovek a to by podle me mohlo odpovidat. Kdyz ale clovek chce, tak neni problem celej tejden stravit jezdenim mimo sjezdovky. Terenu je tam opravdu dostatek.

Co se tyce aktivit po jezdeni, nedalo se toho podnikat moc zajimavyho. Po veceri sme si vetsinou dali mensi pauzicku a pak se klasicky kalilo. Huleni sme sebou nejaky meli, takze vecer se vetsinou skladal ze dvou tri speku a nekolika piv. Obcas sme si na chut dali i nejakyho panacka... :-)) Ve spolecensky mistnosti byl i ping-pong, takze sme si obcas dali i nejakouu tu aktivnejsi zabavu. Zadny velky kalby se ale nekonaly, jelikoz bylo potreba bezezbytku vyuzit nadhernejch snehovejch podminek a pocasi k poradnejm pojezdum. Taky musim pokarat Knira, Vasila a Dutinu, ktery jeden den proflakalina hotelu, jelikoz byli po ranu liny vstat na autobus a na dopravu skibusem se pak uz nebyli schopny vykopat. Dutina dokonce proflakal dny dva, ale to prej kvuli jeho bolavymu koleni. Nevim, nevim, je to hroznej simulant a ukecanec... :-) Jeden vecer sme si taky dali bazen a saunu pro nacerpani novejch sil. Skoda za ta sauna byla tak draha (17 DM/osoba) jinakby to byla parada, protoze pro regeneraci je sauna uplne idealni zalezitost.

No a co napsat zaverem??? Jako uz tolikrat musim vyzdvihnout snehovy podminky a vytecny pocasi. Passo Tonale jako stredisko je taky celkem f pohode. Pivo se da v krame koupit za slusny ceny, cehoz sme hojne vyuzivali a pres tejden je navstevnost hodne slaba, takze fronty na lanovky sou prakticky nulovy. Abych nezapomnel tak dalsi kladny body ziskava Tonale za mnozstvi lanovek. Vleky jsou prakticky jenom na vrcholu ledovce takze s pohodlnou prepravou taky nejni zadnej problem. Tim bych teda uzavrel report z naseho pobytu v Italii. Na uplnej zaver a naposledy pochvalim jak nam to pekne vsechno vyslo a ze sme se konecne vykopali ve slusny osmi clenny bande. Takze zase nekdy priste a nemusi to bejt ani v Italii...

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!