Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Dovolená s italama ... nebo v Itálii? :))

Hned na začátku tohohle minireportu musím vysvětlit význam nadpisu, jelikož bych se nerad dotknul Hanzelína s Bárou, kteří se téhle dovolené účastnili také a nadpisový dvojsmysl právě na ně myšlen nebyl. Ano ... modří už vědí ... italským párem je myšlena dvojka Kačena & Milhaus ... :) Tímhle krátkým vysvětlením nadpisu jsem zároveň prozradil složení naší dovolenkový partičky a pro úplnost uvedu zbytek osazenstva tedy Zuzku, Aretu a mě.

Vlastní dovolené samozřejmě předcházelo hrozně zmatečný a složitý domlouvaní se kam vlastně pojedeme, kdo pojede a jak se tam pojede. Konečnou podobu jsme samozřejmě ladili do posledních chvil, protože celá posádka se měla vejít do 6ti místného LTčka, samozřejmě včetně veškeré bagáže a 6ti kol. To se nakonec podařilo a z pátka na sobotu se kolem jedné hodiny ranní vyráželo směrem Lago di Garda. To že Knírovci přijeli asi o hodinu později a totálně rozhádaní nikoho nepřekvapilo ... :)) Už to, že jsme do káry bez problémů narvali veškerou bagáž a vyrazili s poměrně malým zpožděním, byl takový menší (možná spíš větší) zázrak ... :D

První se volantu chytnul knír s tím, že je f pohodě. Tohle se po několika desítkách kilometrů ukázalo jako velice mylná představa (milhaus nalepenej na prední okno, stále se otáčející dozadu na hanzelína a snažíc se se jakýmkoliv způsobem udržet ve stavu bdělých i takovými praktikami jako je štípání se do podpaždí ... to nám samozřejmě prozradil až později) a tak jsme byli nuceni řidiče vyměnit. :) Zbytek cesty pak proběhl bez problémů.

V dopoledních hodinách jsme pak bez únohy dorazili k jezeru Lago di Garda a nálada se po únávné cestě rapidně zlepšila. Parádní počasí, veliký jezero a chuť co nejdřív rozbalit badlení a dát si první pivka nás nutili co nejdříve sehnat kemp. Pár jsme jich samozřejmě museli projít, jelikož kemp na který jsme měli spadeno (z doporučení) se nám najít nedařilo. Kačka všechno výtečně vyřizovala jelikož vládla velmi slušně italsky a nakonec, už v odpoledních hodinách, jsme vybrali ten pravý a začali tvořit naše stanovo-autové městečko. Po všech nutných peripetiích spojených s cestou a sháněním kempu jsme se tedy odměnili prvním, ještě docela studeným, pivkem. Už si přesně nevybavuju jak probíhalo první odpoledne a večer naší dovolenky, ale to je vlastně úplně jedno. Určitě jsme se šli mrknou k jezeru a večer lehce popíjeli aby se nám dobře usínalo, ostatně večerní náplně spojené s konzumací alkoholu se opakovali vlastně každovečerně, takže v tomhle určitě nestřelím vedle. :) Jooo, už to mám, první večer jsme vlastně spřádali plány na druhý den a první cyklo vyjížďku. Plánování nebylo zase tak složitý, jelikož jsme vlastně nic nevěděli o tamních trasách, takže plán byl jednoduchý a to dostat se k lanovce, tou vyjet nahoru na Monte Blado a pak se prostě uvidí. po úspěšným plánu a vlastně celým dnu jsme to šli zalomit, jelikož únava byla po cestě docela velká.

Ranní probouzení do slunečného dne s natěšením na první výlet vypadalo více než dobře. Se zuzkou jsme to vstávání měli okořeněný o každodenní ranní procházku s aretou, která měla ve zvyku nás vytáhnout ze spacáků tak kolem půl osmý. Je fakt, že rozespalý a v relativní kose chodit podél jezera není žádnej med a úplně se to neslučuje s mojí představou o vstávání na dovolené ... :) Psu ale neporučíš a tak jsme se alespoň se zuzkou střídali v těhle ranních dobrodružstvích. Kolem devátý už naše stanoviště pěkně žilo a všichni se cpali dovezenýma lahůdkama a místním pečivem (to vlastně až později, ze začátku jsme dojídali zásoby pečiva z domova). Po snídani byl naplánován odjezd na lanovku. Se zuzkou jsme se museli střídat i v hlídání psa, takže první vyjížďku jsem si vylosoval já a zuzka zůstala s aretou v základním táboře.

K lanovce jsem se dostali v úplně nejblbější dobu, protože měla zrovna polední 2 hodinovou pauzu pro cyklisty a tak jsme museli počkat do 14:15. Dobu čekání jsme si zkrátili lehkou prohlídkou městečka s nákupem zmrzliny. Milhaus je, jak známo, velký montér a tak se nebál využít zmiňovaných 2 hodin pro opravu svých brzd. Ostatně Milhaus vlastně po celý pobyt neustále něco na svém kolesu montoval (fotky to potvrzují) a všechny (snad kromě Kačeny) tím i nepřetržitě bavil. :) Kolem třetí hodiny jsme se dostali lanovkou na kopec a mohli jsme začít vyjižďku, jejíž profil vypadal asi takhle - asi 3 kiláky dolů, pak asi 3 km nahoru s převýšením 100 metrů, pak asi 5 km s převýšením 500 metrů (to bylo slušný maso) a pak asi 20 kilometrovej sešup k jezeru. Plán dobrej, času ne zase tolik moc, ale ani celková kilometráž vyjížky nebyla tak hrozná, takže určitě bez problémů stihnutelný. Jak už to tak bývá, realita se od plánu občas trochu odchýlý a to se stalo i v tomto případě. Milhaus pro jistotu vybavil Kačenu zbrusu novými nášlapnými pedály a tak jsme po cestě byli svědky několika jejích zalehnutí ... :) První část cesty, tedy sešup dolů a pár kiláků nahoru jsme až na Milhausův defekt a následnou výměnu duše zvládli docela dobře. Možná snad kromě Kačeny na který bylo vidět že s tou fyzičkou to nebude tak horký. Bohužel nás čekal docela brutální výstup a to se už po pár desítkách metrů ukázalo pro Kačenu jako nepřekonatelný problém. Výstup nakonec dopadl tak, že po chvilce jsem se s Hanzelínem odpojil a v klidnym tempu jsme si šlapali směrem k vrcholu s občasným tlačením kolesa, jelikož šotolina nedovolovala bez prokluzu kola stoupat dál. Kousek za námi statečně šlapala Bára, která výstup zvládla bez problémů. Chvost startovního pole tvořil Milhaus tlačící 2 kola (svého skoro 30 kilového Banshee sjezďáka a Kačenin dirtový speciál) následovaný Kačenou, která si to šlapala chvílema bosky chvílema obutá, jelikož jelí nový SPD botky ještě dobře neseděli. Kolem šestý hodiny jsme se nakonec všichni na kopci sešli a abych nalil trochu optimismu do žil vysílené části skupinky, zakoupil jsem nějakou tu sladkost ve fungujícím bufetu a všichni jsme se nadopovali cukrama ... :) Zbytek cesty také bez komplikací neproběhl, jelikož jsme se cestou dolů s Milhausem oddělili s tím, že si užijem ještě trochu sjezdíku. To se nakonec moc nestalo a místo toho jsme si zajeli asi 20 km. Se zbytkem skupinky jsme se pod kopcem nepotkali a tak jsme si to hnali, už za úplný tmy, do kempu, že už tam asi budou. To se bohužel nepotvrdilo a tak jsme sebrali káru a jeli jsme jim naproti. Po pár kilometrech jsme Hanzelína a ženskou část cyklo posádky naložili do auta a odvezli do kempu. No na první vyjížďku to fakt bylo docela zajímavý a dostatečně vyčerpávající ... :)) Úspěšný návrat jsme oslavili pár pivsonama a šli na kutě, jelikož únava byla docela velká ...

Druhý den byla pochopitelně cyklo pauza, jelikož po první vyjížďce byla část osazenstva docela zničená. Už si přesně nevybavuju co jsme tenhle den dělali tak toho asi ani moc nepopíšu. Myslím, že jsme absolvovali výlet do blízkého města, kde jsme chvíli poseděli na pizze a trochu pochodili. Prostě oddech a turistický courání po městě. Áááááá, málem bych zapomněl, že cestou předvedl Milhaus s Kačenou zase jeden menší "výstup" (ostatně takovýchto výstupů byla tahle dovolená plná, prostě tyhle dva italové se opravdu nezapřou :) ) pro pobavení zbytku zájezdu. Šlo o to, že si Milhaus chtěl skočit z mola do jezera (musím se přiznat, že jsem ho asi trochu hecnul) :)) a Kačena byla rozhodně proti jelikož "tam může na něco skočit". Argument dobrý, ne však na Gardě, kde je viditelnost pod vodou asi tak 10 metrů. Když viděla, že s tímhle u Milhause neuspěje, zkusila tvrdší kalibr a to "jestli tam skočíš, tak se s tebou rozejdu", což u nás s Hanzelínem vyvolalo velké pobavení a začali jsme Milhause ještě více hecovat ... jediný možný konec na sebe nenechal dlouho čekat a Milhaus během pár vteřin skočil ... :)))) Večer pak následovala standardní zábava u piva, vína a jídla ... :)

Další den byla plánována vyjížďka, které jsem se neúčastnil, jelikož na mě padlo hlídání našeho psiska. Výletníci, se po zkušenosti s intervalem vývozu cyklistů lanovkou, vydali na cestu mnohem dříve a tak po devátý už vyráželi z kempu směrem k lanovce. Trasa byla náplánována jednodušší a delší. Já jsme se vydal s aretou na pěší výlet po pobřeží jezera s obědem v asi 6 km vzdálené vesnici, kde jsem si užil mořských potvor (samozřejmě na talíři). Do kempu jsem se vrátil asi lehce po čtvrtý a Milhaus už se tam povaloval v křesýlku. Což mě překvapilo, jelikož po zbytku cyklistů ani památky. Podle Mejlových zpráv se zase rozdělili a zbytek party si zajel asi zase o něco více. Naštěstí bylo hodně brzo takže nehrozil noční návrat. Zbývající cyklisté dorazili s asi hodinovým zpožděním a opět docela výrazně vyčerpaní. Ono po 77 km v 30 stupňovém vedru se není ani čemu divit. Navíc si Zuzka asi 20 km před cílem při pádu roztrhla lýtko a tak pouze včasný lékařský zásah Báry zabránil větším komplikacím. :) Každopádně zážitek v podobě jizvy asi zůstane napořád ... :) O zábavě večer se snad ani zmiňovat nemusím ... :))

Po dvou výletech na kolech nás pak čekal přesun k moři, na kterém jsme byli už na začátku dovolený domluveni. A tady si nechám místo pro druhou část reportu, kterou sesmolím zase někdy přístě ... :) ... takže zatím a příště na počtenou ...

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!