Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Víkend za všechny prachy ... téměř doslova :-)

Nazdárek fšem čitatelům. Jsem zde s novým a ještě křupavějším reportem. No vlastně to bude takovej lehkej dvojhlásič z jedný akce a jednoho velice vydařeného výletu - áááá modří už vědí :-))

První akcička se uskutečnila někde na Slapech, asi tzv. Živárně, před více než dvěma měsíci a jejím základem, nebo-li cílem, bylo oslavit Vojtíškovi (Kotletovi) narozeniny. A protože máme Raracha všichni rádi sešla se nás hojná skupinka, už si nedokážu vzpomenout kdo jmenovitě se účastnil, ale vím jistě, že bylo anoncováno, že akce je pojata bez upírů, tedy bez manželek, přítelkyň, ovcí a jiných životních partnerů. Účast Kníra byla klasická - proti proudu a s "kamarádkou" (fšiměte si, že používám strakonického názvosloví pro partnera se kterym pouze spim):-))) , čehož později náležitě litoval.

Cesta na místo události proběhla standardně a po zaparkování, jsme se přesunuli do nedaleké putyky, kde jsme spořádaně vyčkali příchodu zbytku bandice. Čekání se aktivně účastnilo několik pivek a matně vzpomínám na Vasalovi hbitě se kmitající prstíky, jenž balili jednoho špíčka za druhým. Po takto nudně vyplněném čekání, jsme se se soumrakem přemístili na nedaleké pole hrát frisbíčko, bo jak se to píše. No prostě sme šli házet lítacim talířem, na kterej jsme samozřejmě už nikdo pořádně neviděli, jednak díky dlouhýmu čekání a hlavně díky smrákání se, které na letní dny postupovalo s obdivuhodnou rychlostí:-) (Vasile, Vasile!!) Po asi desátém, spíše náhodném, vylovení talíře z trnkového keře jsme se přesunuli na Disko pod širým nebem, neboť oslavenec Vojtíšek tímto rytmem doslova dýchá a tak jsme mu my ostatní nechtěli kazit radost. Po příchodu do areálu jsme si dali jednak pivo a jednak špeka, což některé z nás vyburcovalo k nevídané aktivitě a v jiných naopak potlačilo přirozenou ostýchavost. Inu, stalo se, a nás tam klofly nějaké docela ucházející 4 slečny a zvali nás ke stolu pro osum. Když jim bylo náležitě a zřetelně vysvětleno že nás je skoro čtyři, svolily, a všech 10 se nás k jejich stolu nahrnulo:-)) Nedali jsme jim nejmenší šanci a zcela je obklíčili:-)) vzpomínám na uchechtávajícího se Kníra, který nad námi stál a pokyvoval hlavou na souhlas s dobře vykonanou prací:-)

Jak jsem již psal, přirozená ostýchavost byla potlačena a Plešoun posilněn vědomím čerstvě nabité svobody (Tady ti dám Plesoune jednu dobrou radu: Lehko nabyl, Lehko pozbyl - važ si toho):-)) zahájil konverzaci v neotřelém duchu. Jakou neobvyklou větu pro to ze svého repertoáru vybral si již nepamatuju, ale určitě byla hodně dobrá, protože holky neutekly ani v momentě, kdy si na mě plešoun "upliv" tzv. "radost učňovské mládeže", tedy rum… Následujících 15 minut nedokážu popsat, protože jsem chodil po kempu a hodně a hodně zhluboka dýchal, abych Plešatou hlavu nenapodobil:-))) Po návratu jsme si s Plešatcem akorát vyměnili oděvy a jízda pokračovala vesele dál. Vědomi si drobného faux pas, jsme na slečny přiliž netlačili a zůstali tak pouze v družném rozhovoru. Vasilův Létající talíř, který jsem měl po zbytek večera na krku mě začínal značně přiškrcovat a tak jsem ho někomu věnoval.

Když úchvatně znějící rytmy nějakého adolescenčního interpreta, asi slečny Agilery, definitivně dozněly, a do té doby zběsile se zmítající těla tanečníků začala chladnout, my starší a rozumnější, jsme se přesunuli na strategicky výhodnější místo - pod schody. Místo to bylo pravda výtečné a díky spoře oděným slečnám jenž s elegancí 16.letých krasavic sestupovaly, i velice vyhledávané. Pramálo nám vadili kusy odpadávajícího bahna a kamenů z bot návštěvníků, hlavně že bylo na co koukat:-))) tedy aby nedošlo k omylu:-) čekali jsme na Kotleťaka, který, jak jsme dříve zahlédli, patřil k tanečním hvězdám parketu a kdyby jeho taneční kreace viděla Agilera, tak by místo v jejím tanečním souboru měl zaručené!

Po dosti dlouhé době, usuzujíc tak z množství kamenů, menších či větších oblázků v našich očích, se konečně z parketu vyřítil i sám taneční mistr Kotleta s lítacim talířem na krku, jenž při svém vystoupení používal na místo obruče. Padli jsme si do náruče a všichni se společně odebrali hledat stále otevřenou hospůdku. Na Kotletovi zoufalé výkřiky, že do žádný zaflusaný hospody bez disko rytmů ani nepáchne, jsme nedbali a po chvilce narazili na otevrený bufáč, kde jsme strávili zbytek noci a rána. Postupem ranních hodin slabší jedinci odpadávali a spát odešel i Knír, který tento večer strávil spíše v lese v mechu a kapradí, než v naší společnosti. Zda byl on Křemílek o ona "kamarádka" Vochumůrka, nám odpovědět nechtěl… faktem ale zůstává, že pařez tam maj asi libovej :-)))

Někdy okolo 4 hodiny ranní, kdy Kotleta skutečně pochopil, že na žádný další disko rytmy se už nepůjde, se s nafouklou tvářičkou odebral ke spánku do svého transportéra. Zbytek bandice, se v příjemné rozpravě s oněmi slečnami propovídal až do ranních slunečních paprsků, jenž s něžností jim vlastní, začali olizovat karosérie našich vozů a polehounku začali lechtat pod nosem i spícího Kníra. Čímž pro něho započal další jeho klasický den. Díky tomu, že bylo léto, jsme nemuseli přihlížet tomu, jak pod svým autem rozdělává oheň aby rozmrazil chladič. Což je jeho oblíbený trik jenž předvádí v zimě a to celkem běžně na benzínových napajedlech. Dokonce jsme nemuseli ani koukat na to, jak z pěti metrové kalné hlubiny Hubenovské zátoky loví klíče od svého hausbótu, nemuseli jsme se ani obávat toho, že začne své auto nesmyslně rozebírat pod záminkou vylepšení čehosi a tak jsme se postupně začali rozjíždět k domovům.

Po zhruba 30 kilometrech mi ovšem zazvonil mobil. Knírův zoufalý tón v telefonu mě nenechal na pochybách… "…máš v autě lano?" No lano v autě mám, takže jsme se otočili a spěchali milého Kníra odtáhnout z5 do Prahy, po probdělé noci jsem se na tento s Knírem ojedinělý zážitek skutečně těšil. (někdy sem napíšu o tom, jak Kníra při vleku na laně předběhlo jeho vlastní kolo) Když jsme vjížděli z5 do vesnice, kde stálo Knírovo nepojízdné vozidlo, telefon zvoní znovu. Haló Haló řikám… Knír vesele odpovídá "… už jezdit nemusíš, chytlo to!":-)))) No takže to byl náš odjez ze Živárny a vlastně taková veselá tečka za tou naší KOTLETOVOU oslavou :-))

Sobota uběhla jako voda a nadešla neděle 25.7.2004, pěkně vychrupkanej jsem se vymrštil, pohladil milovanou ženu po tváři a s dovětkem: "…do večera jsem z5 ženo" osedlal svých 97 kobyl jenž natěšeně řechtalo před garáží. Sluncem prozářeným nedělním ránem jsem se došoural k mekáči, kde jsem měl sraz se známejma, se kterýma jsme měli absolvovat vyjížďku na slavné zatáčky u obce DUBÍ:-) Cesta probíhala v pohodě, silnice suchá, sluníčko svítilo, prostě pohodová jízda. Následoval rychlej obídek a hurá na druhý nebo třetí kolo zatáček. Vědom si únavy a nechtě si kazit krásnou neděli, jsem většinu kamarádů nechal odjet, s tím, že si střihnu pěknou pomalou jízdu údolím…

Nevim proč, ale v druhé zatáčce katastru obce Chudolazy, jsem vzal za plyn a asi 100 kilometrovou rychlostí vjel od pohodový, pravotočivý zatáčky… zas tak pohodová nebyla vzhledem k tomu jak sem ji projel. No spíš neprojel… dostal jsem se tak do půlky, následně ke středové dělící čáře, následně k levé krajnici a následně do Mělnické nemocnice a vrtulníkem na Bulovku.

Fraktura obratlů T4 až T8, tedy hrudní páteř, zlomený žebro, potlučený břicho a hlava mi byli společníkem po další 2,5 mesíce…

Zkušenost možná k nezaplacení, nikomu bych ji ovšem v žádném případě nepřál. Teď už o tom dokážu psát celkem v pohodě, ale dobrý tři tejdny po bouračce mě pronásledovala představa vozejku, nehybnosti a utrpení, který bych způsobil svému okolí… nejednou jsem zamačkával slzu a vyčítal si svoji nezodpovědnost, sobeckost a bezohlednost k mému okolí a za to se chci všem omluvit. Můj ohromný obdiv a poděkování směřuje hlavně Lindě, za to, jak k tomu všemu přistoupila a jak skvěle tohle podělaný období zvládla. Taky bych chtěl touto cestou poděkovat všem kamarádům, kteří při mně stáli, navštěvovali a povzbuzovali. Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele. Jsem moc rád, že jsem obklopen tak fajn partou lidi jako jste Vy. Takže lidi! Za všechno DIKY…

O mnoho skromnější habba


© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!