Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Kolilovi narozeniny v Milejovicích

V polovině listopadu pořádal velkostatkář pan Kolila na svém panství u Volyně oslavu narozenin. Je třeba předeslat, že Kouďák normálně narozky neslaví, teda alespoň ne podobnejma výjezdnejma akcema, jestli si dobře pamatuju, tak po jisté události to takhle přestal pořádat, ale protože my jsme tak strašně milí, zábavní, no prostě neodolatelní, rozhodl se nás k sobě pozvat.

Tak to je jedna verze úvodního odstavce. Druhá, mnohem prozaičtější, ale také pravdivější je tato: Kolila narozeniny opravdu měl, na chalupu nás skutečně pozval, ale nebylo to jenom kvůli oslavě, ale proto, že se kluci v létě osvědčili jako schopní zahrádkáři (viz report kola u kouďáka) a Kolila teď potřeboval porazit švestku v sadu, která ohrožovala těch "pár" vachrlatejch tašek na střeše.

Páteční, příjezdovej večer bude muset popsat Pleshoun, já měla nějaké pochystávky v Praze, takže jsem na místo činu dorazila spolu s Hábovcema až v sobotu dopoledne. Na dvoře už panoval čilý, dokonce bych se nebála to uznačit za přímo činorodý (!) ruch. Všichni, až na jednu Pleshatou výjimku, se motali (doslova) kolem Kolilovic auta, protože pan domácí se rozhodl, že využije příležitosti, a nechá si od odborníků přehodit letní pneu za zimní. Když se náhodou sešli dva starousedlíci vedle sebe a najednou vydechli, bylo mi z toho ozónku celkem jasný, jak to večer muselo vypadat... :o) Ale to už jsem v ruce držela flašku meruňky a sledovala Vasila, jak se jako malej kluk těší na dalšího špíze.

Čím víc akcí absolvuju s Kolilou, tím víc se utvrzuju v tom, že v něm dříme obrovskej potenciál. Tentokrát předvedl učebnicovej příklad rozdělování práce. Zatímco se Vojtíšek a Knír rejpali v autě, Pípan klasicky zevloval, Vasil s Omarem pracovali na kouřovejch signálech, my s Lindou to z povzdálí potutelně pozorovaly, Hanzelka přecházel od jednoho týmu k druhýmu, Kouďák zhodnotil nevytížené kapacity a hned nás okounějící nahnal do sadu, že nám ukáže jednu fajnovou švestičku na porážku. Od chvíle, kdy si Hába donesl pilu, žebřík a my zaujali výhodné pozice ke sledování toho představení, Kolila přecházel od jednoho stanoviště k druhému a kontroloval stav prací, případně poradil, zaklel nebo jinak zaperlil. Já byla natolik konsternovaná Hábovým mistrovstvím v porážení stromů, že jsem na nějaký žabomyší boje s letním/zimním obutím pekla. Pan Zálesák je opravdu machr, ale možná taky krapet úchyl, to když začal už jednou přeřízlý větve půlit, půlky dál půlit a z takto vzniklých špalíčku dělat sirky na zápal. :-) V jednu chvíli, když se na nás obalenej pilinama až po kolena podíval, měla jsme pocit, jakoby se na nás koukal šílenec. Pak jsem od něj zaslechla nějaké mumlání o tom, jak dřív s tatíkem chodil rád do lesa, a že to prostě vždycky byla jeho velká láska. Jooo, Lindo ... :-))

Naše role v tomhle teátru byla jednoduchá: podpora (ne, žebřík jsme mu nedržel nikdo, měli jsme už sami co dělat se sebou), kibicování a závěrečné odklizení větví a nařezaných polen. Mrkněte na fotky, pohled na Pípana a Vasila je myslím všeříkající, ostatně Kolila s naloženým kolečkem je prostě Pan hospodář nonplusultra ;-). K Vasilovi ještě jednu poznámku a zároveň varování Horolezkyni, která ho v téhle akci neviděla: kdyby se udělovaly ceny za zbytečně vydanou energii na přemístění předmětu z místa A na místo B, která jsou od sebe vzdálená 4 metry, Vasil by zcela určitě hrál první ligu. :-)

Po dobře odvedené práci jsme si dali zasloužený odpočinek. Toho už se zúčastnil i zmrtvých (no, přesněji řečeno ze zblitých) vstalý Pleshoun, a narušoval ho jenom čertovskej Kotleta, kterej postupně s Mejlou, začal křísit Kolilovic motorku. Milejovice na ně určitě vzpomínají ještě dneska, protože .....

...a na tomhle místě převezme štafetu po Danushi sám velký Pleshoun :-)

..... protože takovejhle zvuk dokáže vydat fakt jenom libově vyladěná jalovice. A když řikám libově vyladěná, tak to myslim smrtelně vážně, její opravy se totiž ujal sám velemotorkář vojcek, takže všem znalým je jasný, že akce byla předem odsouzená k úspěchu... :-) Jinak od této chvíle už můžu bez problémů popisovat další průběh víkendu, protože k jedný hodině jsem se probral z blicího komatu a vesele se začal chystat na chastačku novou... :-) Škoda jenom, že vše co popisovala Danushe znám opravdu jenom z vyprávění, nechce se mi věřit, že se to zvrhlo v takovýhle sobotní pracovní orgie. :-)

Plán na víkend byl uplně jasnej. Porazit švestku a jinak se poctivě věnovat zapíjení Kolilovic narozenin. Jelikož úkol s kácenim byl už splněnej, bylo jasný, že se můžeme zase začít věnovat popíjení a pohulování. Jediná Danushe se nám opět snažila víkendovou idylu nabourat nějakou procházkou, ale jelikož jsme silný jedinci, nenechali jsme se zlákat a Danushi poslali na výlet samotnou. Šla... :-) Kalení na chatě už pomalu strácelo potřebnej náboj, takže bylo nutný začít přemýšlet o alternativním plánu. Ten jsme kupodivu vymysleli velice rychle a ke všemu kombinoval pobyt na zdravém vzduchu a příjemném sluníčku s přesunem za zábavou do 1 kilometr vzdálených Hoštic. Nápad vskutku výbornej, takže nemělo cenu otálet. Na cestu jsem se teda vydali záhy. Motorizovaná jednotka ve složení motorovej Vojcek a učeň Knír se vydala na projížďku na vyladěné jalovici. Jejich plán s navštívením benzínky ve Volyni však selhal a protože nechtěli tlačit příliš dlouhou cestu, radši se vrátili za náma do hospy resp. ještě nás cestou předjeli a drželi místa. My jsme cestou nabrali kochající se Danushi a smělým vycházkovým krokem pokračovali za výtečnýho počasí k Hoštický hospodě.

Točený pivko nám velice prospělo, zvlášť po příjemný procházce. Vychytávkově jsme si taky dali pořádnej talíř topinek, takže do nás to pívo padalo, no Vasil by asi řek "jedno za vteřinu". Do něj spíš padá jeden špek za vteřinu, ale furt je to něco za vteřinu... :-) Pojem o čase už mi nějak uniká, ale zase tak dlouho jsme se v Hošticích nezdrželi. Chtěli jsme si to popíjení trochu zpestřit partičkou šipek, ale nefunkční stroj nám zhatil naše plány. Partička se začala pomalu ale jistě přesouvat do Milejovického výčepu. S výčepákem jsem byli domluvený na +/- šestou hodinu, jelikož odpoledne měli hospodu ve svý moci místní myslivci...

Dorazili jsem do hospy radši o něco pozdějc, ale stějně byla plná jako blázen. Nějak jsme se tam ale k několika stolům poskládali a začali si vychutnávat pivečko značky Nektar. Je to dobrá změna např. při letní týdenní kolový akci jsme si velice libovali. Už si ani pořádně nevybavuju co se v knajpě vlastně dělo.

Myslivci se pomalu začali trousit domů, ale dědula co seděl s náma u stolu ne a ne. Nám to vůbec nevadilo, chlapík si v klidu popíjel, mi jsme si ho vůbec nevšímali a bavili se bez problémů, prostě pohoda. Pak ale někoho napadlo, docela by mě zajímalo, kdo takovou blbinu vždycky vymyslí, že budeme pít panáky. Začali se objednávat broskvový což je pití o ničem, ale hlavě to stejně moc neprospívá. V každym případě jsme ale chlapíka připočítali do kola a začali ty panďuláky sázet i do něj. Vlastně vůbec neprotestoval a nakonec ty kolečka začal otáčet taky, fakt kabrňák... :-) Když odcházel vypadal docela spokojeně, jestli se teda dá takhle označit vrávoravá chůze... :-)

O další výstup se postaral Kouďák, Vojcek, Danushe, Linda a můj foťák. Nevím koho to napadlo, předpokládám že Koliláka, ale v jednu chvíli se chytil foťáku a že bude fotit roštěnkám výstřihy. Projevil se ale jako neznalec světelných podmínek v místnosti a ne a ne to fotit. Po lehčím hledání problému, přece jenom už jsem měl taky něco v hlavě, jsme přehodili program a za pomoci blesku se začalo focení dařit. Pak se ještě k týhle zábavě přimotal Vojcek a bylo po filmu. Na výsledky jsem fakt zvědavej, předpokladám, že to bude uplně na nic, ale aspoň se ty dva maňasové na chvilku zabavili... :-)))

Potom už následoval přesun do chajdy a samozžejmý pokračovýní kalby. Část unavenejch se přesunula do spánkový místnosti, ty otrlejší se okamžitě nahrnuli ke kazeťáku a jali se hledat nějaký pořádný skočný songy. Visáči, ségry, eečka, prostě klasika a začalo se řádit po celý kuchyni. Kazeťák na 36 (víc už jsme na ukazateli Volume vyloudit nedokázali) a lítání ze strany na stranu. Hudebněji založení si do rukou vzali náhražky kytar a začali pomáhat kapelám s hrou... :-)) Naše pozvání neodmítnul výčepák z hospody a naše hudební výkony se mu musely chtě nechtě líbit... :-) Za zmínku ještě stojí chlastací výkon Lindy, která do sebe meruňku klopila o 106 a nakonec ji i o 106 posílala zpátky do trávy, dále Kouďákovi výkony při žádání Danushe o ruku (na fotkách je vidět jakou kytku dokázal ve dvě ráno splašit) a vlastně všechno co jsme byli schopný předvézt a nepodlehli únavě. Nakonec na fotkách jsou naše výtečný výkony vidět. Mimochodem vznikly tam i dvě krátký videjka... :-)

Akce se teda opět vydařila a nikdo to neodnes žádnou větší újmou. Nepočítám žaludeční problémy, protože s těma se počítá už předem. Zážitků pár máme taky, takže se můžeme jenom těšit na něco dalšího... :-)

danushe & pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!