Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Svatba Horolezce s Vasilem

P: Ke svatbě Horolezkyně s Vasilem se nijak vyjádřit nemůžu, protože jsem se jí nezůčastnil. Páteční obřad mi tedy zprostředkovali zkrakovitě jiní, ale nemá cenu jejich postřehy reprodukovat na tomhle místě. Zaměřím se teda pouze na sobotně-nedělní oslavu na Slapech, která následovala po pátečním obřadu. Místo si vybral Vasil a jelikož na Hubenově byly kalby vždycky +/- v klidu nemělo cenu vymejšlet místo jiný. Teď už víme, že výběr to nebyl nejštastnější a majitel se projevil jako pěknej "zmrd" (nemůžu nepoužít vojtíškova slova, kterýma ho v neděli častoval v podstatě nepřetržitě). :-) K detailům se dostaneme později...

Na Slapech jsme se začali sjíždět v sobotu kolem poledne. Přepravu jsme měli domluvenou s Danushi, BMindem, Habou a Lindou. BMind nás vyzved doma a po asi hodinovym zdržení, který bylo zčásti zaviněný námi (výroba baget se nesměla ošidit, protože po zkušenostech se stravou na Hubenově, jsme věděli, že čím víc jídla si přivezeme sami tim na tom budeme líp) a zčásti Hábovcema, jsme se nakonec vydali na cestu. Po menším bloudění, který zavinilo několik objížděk, jsme se na hubenov dostali a mohli se začít věnovat pití.
Jídlo jsme si tentokrát pojistili i z naší strany a to ať už se jedná o moje a Danushiny bagety, tak hlavně jde o prase, který se venku půl dne udilo. Když jsem totiž viděl, co dokážou vyrobit za smažák ty srandysti v kuchyni, bylo jasný, že jedině vlastní zásoby nás mužou zachránit od smrti hladem.

Co se týče kalbice, tak šlo o úplně klasickou víkendovou chlastačku na slapech. Od začátku se všichni napájeli pivem, vzduchem lítaly špeky a v kazeťáku se střídaly punkový kazety. :-) Ono ani nejni možný na hubenově něco jinýho vymejšlet. Počasí nám zase tolik nepřálo, aby se dal zahrát třeba nohec, takže jsme byli vlastně vděčný, že venku nepršelo a člověk se mohl jít občas provětrat ven a nemusel celej den vysedávat v hospodě.

Vypadá to, že se na hubenově vlastně vůbec nic zajímavýho nedělo, ale to nejni úplná pravda. Nebudu ale každou zajímavost dlouze rozepisovat a tak už jenom zkratkovitě:
Kouďák se projevil jako velice nadaný hip hopový talent a po několika pivech se jal improvizovat na téma "Co si o tobě myslim..." :-)) Pěkně po pořádku si nás jednoho po druhym vzal do huby a každýmu zapěl jednu hezkou rapovou sloku. V sekci videoz jsou tři ukázky a i když jde o prd kvalitu, stojí to za to. :-) Nejhůř z tohohle "DoReMi" vyšel Dutináč, na kterým si Kouďák vyloženě smlsnul a po vyřčení posledního slova se odebral na panáka... :-))
Naopak výčepák se projevil jako nehorázná svině a snažil se nás odrbat co to šlo. Víc se snad k tomuhle "podnikateli" vyjadřovat nebudu, protože bych se zase nasral a použití přemíry sprostých slov v reportu by nemuselo dopadnou pro čtenáře dobře...
Dalším výtečným výstupem byli neustálé návštěvy mistra Kotlety u kazeťáku za účelem zvyšování hlasitosti punkové hudby, pro které neměli zaměstnanci barabizny ani horolezkyniny kámošky větší pochopení. Smůla holky, takhle to už s náma chodí...
Dalším Kotletovým výstupem byl prodej jednoho páru přebytečných tenisek, který si přivez z německa. Vyvolávací cena byla stanovena na 1500,- což vzbudilo u přítomných takové pobavení, že i Kotletovi muselo být jasný, že u takovejch socek jako jsme my asi neuspěje. Kouďák se nebál zajít ještě dál a nabídl vojtěchovi 500,- + orální sex, což se zase vůbec nelíbilo "prodejci" a okamžitě si šel svoje botky schovat... :-)
V neposlední řadě se Vojtíšek alias Kotleta alias Šéva vyznamenal při výtvarném zobrazení spousty symbolů na papírové tácky. Za zmínky určitě stojí jeho kazetové knoflíky a psané oznámení "Dutina je dabl píča", kteréžto bylo u přítomných kvitováno s velkým potěšením... :-)

D: Pleshoun zapomněl podotknout jednu celkem zásadní věc, a to bylo uskupení stolů, které bylo složené do tvaru "I". V jednom čele seděl Koudela, Vedry, Roman, Hába, Vojtíšek, Pleshoun a ostatní, na proti nim se časem usídlili Dutináč, Medvěd, Poláček, Radan a Horolezkyně kámošky. Tohle rozložení sil Kolilu inspirovalo nejen k výše popsanému rapovému výstupu, ale taky k neustálému hodnocení síly obou konců stolů a popichování, že ten jeho konec má v záloze BMinda a rváče Hábu, zatímco protějšek, i když se tvárí vostře, nejni schopnej akce... :-) K Hábově velkému sklamání na téhle svatbě k žádné bitce nakonec nedošlo, i když Kolilovo básnění jí bylo už hodně blízko :-))
Jak se během odpoledne ukázalo, Kouďák je mužem několika tváří. Jeho debata na téma čečenských teroristů, odborů, osmihodinové pracovní doby, Iráku versus USA, obzvlášť jeho argumenty pro válečné řešení konfliktů typu obsazení dubrovky, mě zmohly natolik, že jsem zbaběle vyklidila prostor, a zároveň si uvědomila, jak moc je těžký Koudelovi - a to v jakýmkoliv stavu - odporovat. Vedry měl větší výdrž, zato mu patří moje uznání, já se vrátila až v momentě, kdy Kouďák vykřikoval něco o tom, že pakliže se něco nebude aktivně dělat, pak za pár let sem přijdou z Afriky a středního východu ve zbrani bojovat o půdu (rým je můj vlastní, kouďák to formulovat krapet jinak :-)). Někdo z posluchačů toho politického manifestu se ozval, cože se to s Kolilou stalo, že takovýhle stav by měl přece vítat, když se mu tak líbí černošky, ale i na to měl Koudela odpověď: že prej dřív byl raperem, teď je rasistou... co na to říct, že? :-))

Poznámka: Jedinej člověk, o kterým jsem si jistá, že by byl schopnej Kolilově palbě geopolitickejch názorů čelit, Ivan, ležel touhle dobou už totálně na hadry zhulenej v autě... Neměli jsme prostě šanci. Kolila for OSN!

Další moment hodný zaznamenání byly podivné úkazy kolem všedoktora Hanzelky. Nemaje s sebou bratra Zikmunda, hledal si celý večer vhodnou oběť svých exotických tuh. Jednu chvíli to vypadalo, že se vzhlédl v Jiříkovi, který byl po předešlé noční notně unavený a co chvíli odpočíval Ivaně hlavou v klíně. Hanzelínovi se tahle podívaná zřejmě velice líbíla a tak se rozhodl, že se této rodinné idylky zúčastní. Přifařil se k nim, a protože je Jeník klučina ostýchavý, na Ivanu se sáhnout styděl, laskal tedy vlásky jenom Jirkovi. Tomu to bylo celkem jedno, šlo mu hlavně o to co nejrychlejc jít na kutě, zato Ivana z toho byla krapet perplex. Za chvíli se sebrali a šli spát. Hanzelka s přístupem profesionála se během chviličky přesunul k dalsímu párečku a opět vytvořil harmonickou trojku. Hába s Lindou jsou na něj sice zvyklí, ale tentokrát se Hanzelín celkem rozjel a něžným hrabošením v Hábových kadeřích mu na hlavě během chvilky vytvořil celkem slušný číro. Dohru celá tahle epizoda měla tu, že majstr převleku Hanzelín se v chatce zeblil jak alík, Linda s Hábou se o něj láskyplně starali až do rána, které pro Hanzelku nebylo z nejpříjemnějších.

Já vím, že jsem někde slibovala, že tyhle reporty nebudou únavně dlouhý, ale nemůžu se nepodělit o zážitek, který by normálně zůstal utajený, protože se stal jenom mně a Kouďákovi. Kolila spal se mnou a Pleshounem v chatce. Z hospody odcházel za mnou, protože, se bál, že by až do rána bloudil po lesích, neschopnej se ve svým stavu a té tmě zorientovat. Dál je třeba říct, že jsme si kromě jídla s sebou do Hubenova brali i přímotopy, protože jsme nechtěli riskovat opětné přiotrávení plyny ze škvařícího se lina (viz report z vasilových narozenin). Jsme teda v chatce, Kolila s obrovským dilema, jestli nám bude stačit jeden přímotop, nebo jestli má do auta skočit ještě pro svůj. Vyhrál pud sebezáchovy a Kouďák se pro něj dost nejistým krokem vydal. Já, zachumlaná ve spacáku tak, že mi nekoukal ani obličej, jsem za chvíli slyšela, jak se někdo hrabe nahoru po schůdkách do chatky a pak několik rán, které mohly značit jediný: nejdřív Kouďák zakop', pak pustil kamna, ty o kovový schody praštily nejdřív a hned v závěsu následoval Kolila. Zvědavá, jestli tomu tak opravdu bylo, čekala jsem, až se otevřou dveře... Ještě než se došoural Kouďák, přiřítila se lavina klení a nadávek, a pak následovalo něco, co mě šokovalo: Kouďákovi, v jeho stavu celkem vostrý ožralosti, se dostavila provinilá a zpytovačná. Tak, jak si pan Kolila drbal hlavu za to, že se jeho přímotopu ulomilo kousek plastu z nožiček, jsem ještě nezažila. Kdyby nebyl tak dehydratovanej, snad by dokonce vyloudil i slzičku... :-) No prostě one-man-show za všechny prachy. To ale zdaleka nekončilo. Byli jsme sami v chatce, kamínka topily, počítadla spotřeby se vesele točily, a Kouďák plynule přešel od vyčítání si totální nešikovnosti a zpeachené vožralosti k nadávání si za to, že nejni schopnej - sám v chatce s babou - něčeho, čehokoliv, jakékoli akce krom zrasení přímotopu... :-) No, možná bych to tady neměla takhle vytrubovat do světa, kdyby to četly nějaké dračice, mohlo by je to odradit. Na druhou stranu ale slečny stydlivé a nejisté mohu ujistit, že Kolila, i přes svůj drsný punkový zevnějšek, je gentleman každým coulem... :-) Všem je asi jasný, že ráno o svých výlevech neměl ani zdání.

P: Ráno jsme se v klidu poprobouzeli a seznámili se vzájemně se zájitky předešlého dne a noci. To je nutný po každý takovýhle akci, protože když budu mluvit akorát za sebe, tak ty okna v tý palici prostě druhej den jsou... :-) Pobyt na slapech jsme pak zakončili snědením echt hnusný česnečky od pana "vařečky" a po zaplacení účtů jsme se pomalu přesunuli k autům a frčeli domů. Za zmínku už jenom stojí lindina nevolnost na cestě domů, kterou Danushe s Habou notně přikrmovali příběhy, jak je lepší kosu hodit rovnou než to v sobě dusit. Linda vypadala, že jí tyhle řeči fakt "pomáhaj"... :-))

danushe & pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!