Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Letní sjezd Vltavy z Vyšáku do Zlatý Koruny

D: Téhle výpravy na Vltavu jsem se bála jako čert kříže. Moje poslední zkušenost byla tak drastická, kdy jsem v Krumlově zbaběle utekla od ostatních, protože jsem se přemírou konzumace alkoholu málem už nevešla do lodi, jak jsem byla oteklá, že jsem se tenkrát zařekla, že už nikdy více. Moje obavy se potvrdily hned ve vlaku: z Prahy jsme jeli všichni, teda banda 25 lidí, které vévodil veledobře naladěný Koudelka, který přemlouval všechny spolucestující ženského pohlaví, aby jely s námi, že je čeká velké dobrodružství. To na sebe nenechalo dlouho čekat - ještě teď se divím, že jsme vždycky správně vystoupili a zase zvládli nastoupit do navazujícíh spojů. Ještě před Benešovem padla první flaška domácí slivovice, o pivkách snad ani nemusím mluvit. Nechápu, že českým drahám ještě nedoteklo, jakou dělají chybu, když ve vlacích nemají občerstvení! Nicméně, fotky z vlaku jsou výmluvnějším dokladem, jak to po cestě vypadalo. BTW, v posledním vlaku (ČB - Vyšší Brod) jsme se už nebáli ničeho a Vasil si ke své radosti zahulil in da train.

P: Těsně před srazíkem na hlaváku jsme měli s Habou a Lindou nějakou pochystávku, takže jsem se obával abysme se vůbec stačili dostat k odjezdu včas. To se nám nakonec podařilo, takže jsme plán s nočním cestováním do Vyšáku mohli hodit za hlavu a plně jsme se ponořili do společnýho vychutnávání cesty vlakem. Cestování vlakem, obzvlášť ve větší bandě, je paráda, no a když je ještě poblíž bavič Kouďák, nemá to vlastně žádnou chybu. Každej jsme si teda cestu vlakem užili po svém, jediným společným jmenovatelem byl vlak a alkohol, pod jehož vlivem se Kouďák snažil naverbovat do lodi na poslední chvíli několik spolucestujících roštěnek. Jediný co se mu nakonec podařilo, bylo polejt jednu slovenku pivem... :-)) Nesla to velice nelibě a taky se se nám to snažila dát najevo, tím nás ale ještě víc pobavila. Do vyšáku jsme dorazili pozdě v noci a tam začalo první dobrodružství. Za deště v plným kempu hledat fleka pro spacák a celtu bylo nad naše síly a tak jsem se s Danushi, Habou, Lindou a Hanzelkou vydali směrem do města. Plán byl jasnej - najít otevřenou hospodu a pokračovat v úspěšné pitce. Po asi hodině hledání jsme nakonec byli úspěšní a zapadli aspoň na jedno pivko do místní putykoherny. Šlo o docela ostrej podnik, takže jsme se tam fakt nezdrželi dlouho a po ohřátí se a vypití pivka jsme se vydali opět do města hledat nějakej flek na spaní. V tomhle případě jsme byli mnohem úspěšnější a naše spaní jsem rozbili u místní sámošky pod stříškou, což byla docela zásadní deviza tohohle místa, protože vlastně celou noc pršelo. Jediná Linda stále nebyla schopná se srovnat se skutečností, že opravdu budeme spát na zemi a u "Včely"... :-)) Chyba lávky Lindule, nejsme žádný voňafky a navíc, voda je voda...

D: Myslím, že všichni "včelaři" byli ráno nakonec spokojení, když v sedm přišel Kolila z kempu s tím, že se na těch lavičkách s Pípanem spát už nedá, že je asi po hodině spánku začala prudit obsluha bufáče. Na ranním nákupu jsme byli první, předběhli jsme i místního homelesse.

Během dopoledne jsme se začali scházet ve fajnové, velevoňavé restauračce, která patřila k půjčovně lodí, kde jsme měli rezervovanou naší flotilu 4 raftů a jedné kanoe. Počasí jsme si nemohli na konzumaci horkých alkoholových nápojů a panáků přát lepší: kolem 15 stupňů, větřík a déšť. Ale byli jsme hrdinové, a koneckonců, už zase notně navátí, takže jsme nafasovali výbavu a začali se naloďovat. My to s Pleshounem měli s kanoií relativně jednoduchý, i když do nás ostatní nevkládali moc velký naděje na dlouhý přežití, naložili jsme zásoby pití a byli připravení se utkat s vodními živly (a sami se sebou):-). Osazení raftů netřeba vypisovat, je to poznat z fotek, snad jen je potřeba si dobře prohlédnout neuvěřitelně zevlounský raft lodivoda Kolily a plavčíka Pípana...

P: My jsme se s Danushi drželi ve své skvělé kanoi především nablízku Raftu s VELKYM R tj. raftu v čele s ostřílenými mořskými vlky koudelkou a pípanem. Ne že by patřili mezi tahouny ve svý posádce, ale znalostmi a přehledem patřili jednoznačně k elitě a ne nadarmo si vybrali přední místa. No i když na prvním jezu poznali nevýhody předních míst, takže si nejsem jistej jestli to s tim ostřílením bylo tak horký... :-)) Speciálním elementem jejich lodě byl Mejla. Jeho si pamatuju za celý čtyři dny pouze ve třech stavech: spícího, jedícího a ožralýho... :-)) Další vyprávění už pojmu spíš výčtem postřehů co se mi z těch pár dnů vybaví, jak to šlo totiž den po dni nejsem už schopen zrekonstruovat.

D: Asi jsem hulila nebo chlastala míň než Pleshoun, protože jsem schopná alespoň v náznacích dát dohromady kam jsme který den dojeli. V téměř extrémních povětrnostních podmínkách prvního dne :-) jsme dojeli do Rožmberku, vypravili se na jídlo do města a notně zhulený se už skoro za tmy přesunovali zpátky do kempu. Tam ještě někteří vytrvalci pokračovali v kalbě... Kouďákův hlas jsem slyšela až do spacáku :-). Pohodlí první noci se už tentokrát neopakovalo, pod loděma a na svahu nohama dolu, na klouzavé karimatce se nespí uplně nejlíp, ale jak už tady bylo řečeno, nejsme žádný voňavky, žejo ... i když ... ale k tomu se dostaneme.. :-)

Druhý den se počásko umoudřilo a bylo naprosto úžasně. My chlastali o to víc, ale někteří jedinci zapomněli v tom horku doplňovat nealkoholické tekutiny, což mělo za důsledek hromadné házení kos a pizz v kempu v Českém Krumlově. O dění v ČK se zmíníme samostatně, stojí totiž za podrobný rozbor. Taky stojí za to zmínit, že se část flotily v jednom úseku cesty utrhla a nadlidským tempem se hnala vpřed. Je to k nevíře, ale byla to právě Kolilovic posádka, do které by to neřekli ani největší optimisté, že je něčeho takového schopná. S Pleshounem jsme je dohnali až v momentě, když si vybírali místo na spani v kempu v Krumlově. Malověrní jedinci, kteří síle Kouďákovic vůdcovství tolik nevěřili, zůstali v kempu před ČK a dojeli nás až druhý den.

Den třetí byl poznamenán zdravotními problémy většiny námořníků, takže jsme se dlouho rozhodovali, jestli má cenu vůbec opouštět civilizaci. Navíc se začaly opět stahovat mračna, o to težší bylo se dohodnout, jestli se vyrazí, nebo se den prozevluje (myslím, že je jasný, kdo byl otcem návrhu na zevlunk, že? :-)) Nakonec to dopadlo tak, že jsme se rozdělili: malomocní a ošetřující personál zevloval v ČK, silnějsí jedinci pokračovali do Zlaté Koruny. To odpolední drama, kterým jsme si propluli, bych zažít už nechtěla. Sledovat Kouďáka, Hábu, Lindu, Mejlu, Jardu a Hanzelku jak nejsou schopní udržet rovný směr po dobu delší než jednu minutu, byl zážitek tak decimující, že i když zásoby alkoholu nebyly dávno nejlepší, bylo nám s Pleshounem teplo od neustálého smíchu. Bouřka se strhla ještě v Krumlově a pršet vydrželo až do Zlaté Koruny. Myslím, že popis událostí, přesněji, stavění příbytku, v ZK nechám na Pleshounovi, protože kdybych se toho ujala já, mohlo by to vyprávění znít nepatřičně ironicky. :-)

No a den poslední, závěrečný, opět samozřejmě slunný, jsme prožili ve vlacích, s jednou pikantní historkou, kterou asi na závěr taky lehce popíšeme, neboť stojí za zmínku.

Krumlov #1, P: Večeře v krumlovské hospodě probíhala klidně až do chvíle, kdy se do putyky dostavila partička černochů. To by nebylo samozřejmě nijak pozastaveníhodné, ale věci které následovaly, za popis určitě stojí. Jediná volná místa byla u stolu kde seděl i Kouďák. Shodou okolností pánská část černošský bandy se odebrala pryč a ke stolu si přisedly akorát tři roštěnky. V tu chvíli bylo jasno, že anglicky nemluvící kouďák má o zábavu postaráno. Okamžitě čapnul "za vlasy" Danushi a se slovy "budeš mi překládat" se jal navazovat přátelské vztahy. Nutno říct, že se mu to podařilo až tak, že do každý ze zpěvaček (to mu prozradily) nalil asi 3 panáky slivovice. Dole ve fotkách je možný shlídnout jednu exklusivní - "Kouďák objímající se s černošskou zpěvačkou... :-))

Krumlov #2, D: Nevím, proč zrovna na mě vždycky zbydou ty hustější "storky z natáčení", v tomhle případě to je asi proto, že Pleshoun byl jedním z aktérů večera a hlavně noci, kdy o zábavu bylo postaráno. Cesta z restauračky se po jednom špeku proměnila v putování středověkým městem plným tajemných zákoutí a nečekaných setkámí. Každý jsme si ulítávali na něčem jiným, Kouďák se postupně válel na ulici, na chodníku a na závěr po jedné roštěnce. To když jsme se nachomýtli k open music party U Matěje, kde Kolila požádal o tanec jednu supr babu a nehodlal jí už nikdy pustit ze svých spárů (viz. fotoz). Zdálo se to téměř nemožné, ale nakonec jsme Kouďáka od Matěje násilím odvlekli, a vypravili se na dlouhou cestu do kempu. Těžko říct, jestli jisté jedince zmohla cesta, večerní konzumace jídla nebo denní nepřetržité chlastání, ale jakmile jsme ulehli, rozjel se šavlový tanec a choreograf neznal bratra. Usnout se mi nedařilo jednak kvůli padající rose, zimě a uhrančivý letní obloze plný hvězd, ale hlavně proto, že zleva skučel Pípan, a neustále se převalující a mohutně prdící Kouďák, zprava se ke mně nesly zvuky co chvíli si odplivujícího a kašlajícího Pleshouna. Navíc v temnotě pode mnou se neustále míhaly nějaké postavy... Až ráno se ukázalo, že to byla postava jenom jedna, která vydala za dvě: Hába chodící spící, přesněji řečeno blinkající. Hába blinkal tak mohutně, že mu už nestačilo místo kolem jeho ležení, a tak si cestou ze záchodu u nějakýho stanu ukradnul kýbl, aby měl to dávení pohodlnější. Musí se ocenit, že i v takhle dramatické situaci zůstal svůj ... :-))

Zlatá Koruna a přesun domů

P: Do Zlatý koruny už jsme dorazili rozdělený na dvě části - kanoe a elitní raft. Zbytek zůstal o stanoviště zpět a do konce vody, no on zbýval vlastně už jenom den, jsme se s nima neviděli. Příjezd do koruny byl poznamenán deštivým počasím a ani výhled na oblohu nenaznačoval obrat k lepšímu. Rozhodli jsme se teda pro vybudování luxusního příbytku. Inspirovat jsme se nechali opodál stojícím celtovým palácem. Materiálu na stavbu jsme měli dostatek, takže v podstatě nebylo co řešit. Když navíc vytáh Hanzelka z báglu isolepu, mysleli jsme si, že máme vyhráno. Jali jsem se teda stavět příbytek, který měl na noc posloužit jako noclehárna pro 6 lidí. Náš výtvor je vidět na jedné z fotek a zpočátku jsme na něj byli patřičně hrdí. Po dobře odvedené práci jsme se teda vydali do hospody na jídlo a nějaký to pivko. Jídlo jsme si užili výborně, pití do nás ale pak už nešlo, protože jsme se přežrali jako prasata... :-) Vydali jsme se teda na cestu do našeho parádního příbytku, abysme se na nedělní cestu domů pořádně vyspali. Musím podotknout, že už delší dobu pršelo, takže jsem byli plní očekávání, jak se s deštěm vyrovnala naše novostavba. To co jsme viděli po návratu do kempu neočekával ani ten největší pesimista mezi námi. Do našeho příbytku chcalo ze všech stran, samozřejmě predevším stropem, a další pobyt na místě se všem jevil jako absolutní nesmysl. Přece jenom odvézt si z červencový vody zápal plic dokážou jenom nějvětší machři a mezi ně jsme se fakt zařadit nechtěli. Hába se teda vydal směrem k městu s nadějí, že se mu podaří sehnat nějakej příbytek. Nebudu dál napínat, Hábouš byl úspěšnej a tak jsme se okamžitě vydali za nim do teplýho a suchýho pokoje. Jednoznačně musim uznat, že se jednalo o nejlepší spaní za těch pár dní (já jsem si totiž každou předchozí noc vybral flek, kterej byl z kopce a celý noci jsem trávil posunováním se zpět do kopce...) i přes to, že náš pokoj byl v podstatě nad sálem, kde probíhala nějaká hudební produkce. Utahaný jsme byli fakt jako psi. Horší to měl kouďák, kterej nebyl schopen přizpůsobit své tělo teplotním podmínkám v místnosti. Ve spacáku mu bylo vedro a vně spacáku zase zima... :-) Druhej den si na to hrozně stěžoval. Všechno teda dopadlo dobře, spánek nás zase postavil na nohy a mohli jsme se vesele začít balit a připravovat na přesun domů.

Cesta k vlaku byla docela drsná jelikož se jednalo o chůzi do "nekonečnýho" kopce. Vyrazili jsme radši s delším předstihem, a navíc hned pod kopcem jsme nasadili nehorázný tempo, takže kousek od nádraží, jsme nebyli schopný žádný jiný komunikace než funění si pod fousy. Nějakou tu chvilku jsme si pak orazili před příjezdem vlaku a pak už následoval pomalej přesun do budějovic na další spoj domů.

Nakonec bych rád zmínil akorát cestu v kupé z ČB do Prahy se třema hodně zelenejma chlapíkama (Hanzelkou, Mejlou a Kouďákem), který fakt neměli zdravou barvu a svoji ne zrovna zdravou formu potvrzovali i slovy, kdy Kouďák vyhrožoval, že se každou chvíli pobleje... :-) Nakonec se poblil akorát Mejla a to až těsně před barákem v řepích... Ještě jedno zdržení si "zeleňáci" museli vytrpět a to když vlak asi na hoďku zastavil z důvodu přejetí nějakýho člověka. Docela zajímavej závěr vody. My jsme nakonec všechno přežili bez větší újmy a voda se pro nás stala další výtečným zážitkem... :-))

Vysvětlivky:

Začátky odstavců jsou označené písmeny D a P, a opravdu to značí Danushe nebo Pleshoun... :-)

danushe & pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!