Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Týdenní pohoda u Kouďáka - chajda kousek od Volyně

No, co si budemem namlouvat, původně to měl být týdenní kolovej výjezd ke Kouďákovi na chalupu do Milejovic, ale jak už tomu bývá, všechno bylo nakonec jinak.

Hned úvodem musím říct, že jestli tenhle text čte nějaká pěkná, milá, kalivá lasice, pak pan Kolila je ten pravej a jedinej kluk, o kterýho stojí za to se bít. Jeho chalupa, sad, pole, lesy a jedna malá pěstírna vímečeho, vše zasazené do malebného předšumaví jsou klady, které málokterej "punk's not dead, ty vole" může dneska nabídnout. Romantiku Kouďákovic panství jsme testli hned první noc, kdy notně posílení vodkou, vodkou a pak ještě vodkou jsme s úžasem na zahradě sledovali, jak padaj hvězdy, kterých bylo díky tmoucí tmě vidět mraky. To jsme ještě netušili, že to je poslední jasná noc na několik dní dopředu...

První a na dlouhou dobu poslední výjezd jsme podnikli hned druhý den po příjezdu. Cílem byl Helfenburk, povedený torzo celkem velkýho hradu postavenýho někdy ve 14. století, kde se během prázdnin konají různý taškařice od dobovejch tanců a bojů, přez divadlení představení po poutě pro děti. Jeli jsme cestou necestou, nahoru a dolu, lesama a stráněma, nakole i pěšky, Pípan zásadně na své Esce 123L. Nebyl by to Mejla, kdyby se mu něco nestalo... Jeho lepicí seance je zvečněná dole. Bez dalšího komentáře.

Už na hradě začalo pršet a pršet přestalo až za tři dny. Za tu dobu už byla pod vodou nejen Kouďákovic zahrada a sklep, ale Strakonice, Volyně a ... no jak to začátkem srpna u nás probíhalo víme všichni.

Deštivé dny a noci jsme si krátili konzumací, karbanem, a neřestnostma. Kouďák, jako správný hospodář, nás stačil mezi kalením a pumpováním sklepa, ještě peskovat za to, že se mu kloužeme po podmáčený trávě, čachtáme se v ní, chodíme moc často do kadibudky (kdo se s tím má vyvážet??) a jezdíme mu po mokrý trávě na kole... :o)

Lidi průběžně přijížděli a odjížděli, jak to průjezdnost silnic kolem Strakonic dovolovala. V jednom okamžiku se nás sešlo tolik, že Janička málem musela k Pípanovi do postele...;o) Rychlý výčet: Ála, Marťas, Ivan, Bóďa, Matys, Kouďák, Mejla, Hanzelka, Pípan, Janička, Pleshoun a já.

A protože to přece jen měla být dovolená zaměřená na kola, jakmile přestalo pršet, vydali jsme se na naši druhou vyjížďku, krapet silniční, ale jinak to nešlo - do Strakonic, kterážto vyjížďka byla následovaná den na to už trochu terénějším, zato mnohem zmatenějším výjezdem kolem Volyně, konkrétně na záhadný mohyly. Opět jen naznačím: hledali jsme je tak dlouho, až jsme je nenašli, Ivan se nám na nějakou dobu ztratil, a když se vrátil, vypadal jak agent Cooper vracející se z Bílého Vigvamu. Všichni dohromady notně zablácený, Pípan neustále v karmickém spojení se svou Eskou 123L, ale tentokrát už následovaný Ivanem a Janičkou na jejich mutacích jeho slavného biku. Já jsem běhěm tohoto výletu nevydržela tlaky svědomí a jela s Mejlou zpátky do Prahy bojovat s povodněma, který se jemně dotkly i našeho říčanského sklepa. Zbytek reportu podle skutečných událostí proto sepsal Pleshoun. Jen ještě dodám výčet dalších činností, aby to snad nevypadalo, že jsme se tam celou dobu kopali do prdele...

Taaakže: Kolila má vydobytý rybízy, ořezaný bezy a posekanou zahradu. Proběhl jeden parádní pražsky punkovej táboráček (oheň, buřtíky, něco pro vegoše, kazeťák, cedesa, a ségry s visáčema), výprava na houby, nohec, soft, volejbal, zevlování, štelování kol a výprava do místní putyky.

Pleshounův dodatek

Táááákže, co napsat o části, který se Danushe už nezůčastnila... Jelo se v podstatě podle stále stejnýho rozvrhu. Večer, a vlastně i v průběhu dne, se popíjelo, občas sme na kole zajeli do ne příliš vzdálený putyky, aby nikdo nemoh říct, že máme kolesa jenom na okrasu. Taky jsme vlastně jeden den rozjeli velký karetní extempore, kdy jsme v podstatě od ranního probuzení mastili karty jako o život (ve skutečnosti o prachy). :-) Jako vítěz z tohohle klání odešel, k překvapení všech zůčastněných, Hanzelka a přeborník ve všech karetních disciplínách Kouďák, zle ostrouhal a platil jako mourovatej... :-)) Jinak se asi nic zajímavýho nestalo. Nikdo další se už nedostavil, výmluvy na povodně se jim asi hodily. Jedině Hába se projevil jako bojovník, ale nakonec, po najetí 150 km a zjištění, že je stále 20 km za Prahou, se na to taky vyflák a absolutně vyčerpanej se vrátil domů...

V neděli jsme se teda pomalu začali balit a jak to už chodí, od rána bylo uplně neuvěřitelně nádherný počasí. Co naplat, dovolenka nám končila, tak jsme se chtě nechtě museli vydat směrem ku Praze. Já jsem jel naštěstí zpátky s Hanzelkou a ne s Kouďákem. Proč říkám naštěstí hned vysvětlim. Kouďákovi totiž nehorázně smrdělo auto. A když řikám nehorázně, tak to i tak myslim. Nejlíp by o tom dokázal vyprávět Pípan, kterej měl celou cestu zpátky na obličeji triko, aby cejtil spíš ten tejdenní pot a nemusel se dusit kouďákovou "kočkou" v motoru. Nakonec se zjistilo, že to nebyla kočka, ale spálená baterka. Pikantní na tom je, že se tahle věc stala koudelovi už třikrát se služební károu, u vlastního auta mu to bohužel nedoteklo... :-))

danushe & pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!