Z5 na začátek
bbcrew@bbcrew.czDirect do gestbooku

Nikdy nekončící příběh Mejlova hausbótu - no. 01

Pátek 10. květen

Odjezd na Milhausův hausbót jsme měli naplánovanej približně na pátou hodinu. Koleso i všechny věci jsem si táhnul rovnou do práce abych nezdržoval plánovanej odjezd. Jako již tradičně se ale všechno zdrželo a Hanzelka přijel ke mě do práce asi o půl hodiny pozdějc. Nemá cenu tohle nijak dál komentovat, protože jde pravděpodobně o Hnazelko vlastnost na každej sraz přijet pozdějc. Abych mu zase nekřivdil, tak jde o srazy kde Hanzelka funguje jako řidič a poskytovatel auta. Jindy má příchody či příjezdy včasný... :-))

Všechno proběhlo celkem v klidu až na nákup, kterej sme bohužel museli dělat v uplně vybranym Meinlu, jelikož moje oblíbená pekárna nám zavřela akorát když opozdilec přijel. Cesta probíhala potom za docela slušný průtrže mračen, ale z toho jsme měli spíš radost, protože mokro nám mělo pomoct při stavění bikový trati. Především za tímto účelem jsme totiž podnikali strastiplnou cestu na mejlův hausbót. Příjezd teda poklidnej a zvlád ho i Mejla, kterej jel bez stěračů a kupodivu si to přihasil hnedka za náma. Nevim teda jak to zvládnul, protože nám občas nestačila ani největší stírací rychlost, kterou byly filckový stěrače schopný vyvinout.

Večer jsme pak lehce popivařili a pokoukali na hokejík, i když sledování hokeje na televizi se špatným příjmem, kde nejni vidět pořádně puk, nejni až tak zajímavý. První milhauzovo překvapení na nás čekalo při přepravě na hausbot. Při odvazování kanoe, se mejlovi podařilo utopit klíče od auta, takže první činnost tj. hledání klíčů, už jsme měli na druhej den předpřipravenou.

Sobota 11. květen

Vstávání proběhlo f poho, jenom mejla si trochu stěžoval, že ho nějak bolí po tom pivku palice. Já i Hanzelka jsme byli úplně v klidu. Po lehký snídani, myslim, že jsme šli do buřtů a piva, jsme se vydali hledat klíče od auta. Po asi hodince všemožnejch pokusů, kdy jsme já s Hanzelkou především přihlížel a Mejla se rachal ve vodě a snažil se je najít, jsme se na to vykašlali. Se slovy "necháme to na pozdějc" jsme se konečne rozhodli věnovat se stavění trati. Trať je asi hodně nadnesenej název, protože jde zatím pouze o vizi trati a hotovej je tam akorát jeden trails. Plán máme ale v hlavách dobrej, takže uvidíme jak to bude pokračovat. Hlavní problém je tam s materiálem, jelikož pořádná hlína se tam snad nikde nenachází, takže skok jsme stavěli ze všeho možnýho a nemožnýho. Převažujou klády, kamení a taková sypká sračka, která při sobě pořádně nedrží ani mokrá. Tohle je velkej problém, protože skok je hrozně měkej a musí se furt opravovat, ale lepší něco než nic. Třeba to ještě nějak domyslíme.

Z minulýho tejdne jsme měli připravenej odraz, takže hlavním sílem bylo vybudovat porádnej dopad, aby se dalo konečně začít se skákáním. Jak řikám, materiál na stavbu jsme používali velice rozličnej a dopadová část se začala pomalu rýsovat. Dopad jsme vyhnali tak do pulmetrovy výšky, což bylo oproti odrazu pořád málo, ale na testování to bohatě stačilo. Řek bych, že tak po 3 hodinách jsme teda začli zvolna testovat ten náš stavitelskej počin. Jak se ukázalo hned nazačátku, odraz se nám podařil hodně slušně, takže nekopal ani moc ani málo. Záleželo prostě akorát jak to člověk vytáh, čím víc, tím větší vejška. Když už mluvim o vejšce, tak vůbec nešlo o nejakej velkej skok. Jelikož nejsme žádný skokani, tak nám zatim stačí dělat menší krůčky. Parametry teda přesně neznám, ale může bejt tak 2 - 3 metry dlouhej a do lítá se do vejšky tak 1 - 1,5 metru. Zatim teda nic moc, ale už při prvních skocích jsme se přesvědčili, že úpravy budou nutný, protože při větší rychlosti nejni problém dopad přelítnout a přistát až na rovině.

Přicházející bouřka nás ale zase vyhnala do hausbotu, takže jsme museli naše stavební nálady zase na chvíli zchladit. Po asi hodině klidu a zewlingu na lodi, jsme se opět vydali směrem nahoru, vstříc našemu stavitelskýmu snažení. Chvilku jsme se zabývali další atrakcí, kterou by měl bejt takovej pěknej převísek, ale zanedlouho jsme se opět přesunuli k našemu, zatim nejpřipravenějšímu, skoku. V plánu jsme měli udělat ještě několik fotek a jít se koukat do hospy na finále hokeje a k tomu se ještě pořádně najíst. Knírův skok vyšel f poho a po něm se rozjel Hanzelka. Všechno probíhalo f pohodě až na dopadovou fázi, kde se mu kouslo přední kolo (šel nakřivo) a letěl rovnou po držce přes řidítka. Jelikož jezdil v nášlapech a ještě bez helmy (což je mimochodem absolutní píčovina a pro přístě je Hanzelka poučen dokonale) dopadnul jeho pád docela nehezky. Tak metr ryl držkou v zemi a nakonec zůstal ležet na briše a docela nepěkně sýpal. Vypadalo to dost děsivě, ale celkem záhy se sesbíral a pomalu sešel dolů k hausbótu. Tím skončilo naše sobotní poježdění. Svezli jsme s Mejlou všechny věci a bylo po srandě.

Vyvrcholením večera byla návštěva na příbramský pohotovosti. Nakonec z toho Hanzelkáč vyklouznul jenom s pohmožděnejma zádama o odřenou držkou a hlavně dobrym poučením, že příště nemá cenu blbnout bez jakýhokoliv ochrannýho vybavení. Svýho času jsem se taky poučil hodně podobnym způsobem. Z večerního hokeje jsme viděli akorát posledních 15 minut, ale i tak jsme si vychutnali slovenskej triumf, kterej sme "bratrům" samozřejmě přáli. V hospě jsme pak dali na spaní ještě jedno pivko, Hanzelka prvního panáka, a vydali jsme se směrem k lodi, všechno pořádně zaspat.

Neděle 12. květen

V neděli jsme si parádně pospali až do půl jedenáctý. Den pak pokračoval celkem povedeně jelikož Mejla pokračoval v hledání a lovení klíčů od auta a kupodivu byl úspěšnej. K našemu překvapení se i Hanzelkovejm zádů dařilo líp, na ježdění to teda furt nebylo a asi chvíli nebude. K snídani jsme si jako tradičně udělali buřty a místo čaje připíjeli pivo. Docela pohůdka :-) Po poledni jsme se vydali opět ke skoku a něco málo tvořili. Dofotili jsme film, trochu upravili a zvětšili dopad a už jsme se těšili s Mejlou na večer, protože jsem si naplánovali návčtěvu řepácký bikrosky. Všechno probíhalo podle plánu a před čtvrtou jsme už byli sbalený u auta. První problém nastal při použití utopenýho alarmu. Ze začátku nefunguval, ale asi po pul hoďce zkoušení se všechno podařilo a kolem půl pátý jsme mohli konečně vyrazit.

Další problém nás ale čekal na štěchovický, když musel Mejla zastavit, jelikož mu jeho "opravená" Astra začala vařit. V nedostatku vody problém nebyl, takže jsem se rozhodli pro táhnutí (to už jsme vlastně řídil celou dobu Hanzelkovu filcku, jelikož on nebyl schopnej a teď jsme měl ještě táhnou Mejlu). Závada se nakonec ukázala větší než jsme čekali a tak nám nezbývalo astřici odtáhnout až do servisu kde Milhaus pracuje. Tímhle dobrodružstvím skončil náš povedenej víkend. Na bikrosku jsme se teda ani nedostali, ale možná že je to dobře, protože jsme nakonec jenom já vyváznul bez jakýkoliv materiální i fyzický újmy. Jet ještě do řep, mohlo to zasáhnout i mě... :-)

Jak je vidět, víkendy s Milhausem se nikdy neobejdou bez menších či větších problémů. Bohužel by to chtělo někdy zkusit zažít i trochu klidnější, protože přece jenom všeho moc škodí a nemůžu říct, že bych se konkrétně z tohohle víkendu vrátil zrovna odpočinutej a spokojenej. :-) Snad příště, ale Mejlu asi svážeme na celej víkend do hausbótu ať ty Slapy konečně taky jednou proběhnou v klidu... :-))

pleshoun

Fotky

\"$file\" \n"; } } closedir($cesta); ?>

© bbcrew 2003, design & script by bmind

      Valid HTML 4.01! Valid CSS!